Česko má za sebou jednu z největších (ne-li největší) open air akci v letošním roce. V podstatě přesně rok po obřím koncertu Kabátu na pražském Vypichu vystoupil v sobotu 12. září v Praze Letňanech hitmaker a písničkář Daniel Landa (foto z loňského Žito Tour).
Akce podle hrubého odhadu mohla přilákat 40 tisíc až 50 tisíc lidí. Velekoncert Landa pojal jako putování po svém životopisu - od narození, přes dospívání, "objevování ulic a hospod", skinheady, českou historii až po zakládání kvazitemplářského řádu či čarodějnické "kejkle". V jednu chvíli se tak vystoupení přelilo v pásmo písní skinheadského Orlíku, když zazněly skladby Čech, Skinhead, Bílej jezdec a Faschos.
Prostor dostaly i prověřené hity jako Touha, Smrtihlav, Chlapeček z periferie, Ztracení hoši, Valčík nebo Přízraky. Hlavnímu showmanovi u toho asistoval symfonický orchestr a dětský sbor.
Při porovnání s loňským Vypichem (Landa i Kabát patří do podobné showbyznysové ligy) většina produkčních věcí vyznívá ve prospěch teplického kvinteta - světla, pódium, tribuny, efekty, zvuková aparatura, obzvláště to bylo markantní při porovnání postavených projekčních obrazovek. Jako by Landův tým (Ticket Art Production) ani nevěřil v tak vysokou návštěvu.
Co nepříjemně překvapilo, byl zvuk. Zpočátku slabý a nevyrovnaný, jak zvukař hledal optimální hladiny pro daný prostor letňanského letiště. K tomu se přidaly občasné Landovy výpadky textu. Teprve po hodině se "srovnal" a umožnil vychutnat si koncert i zadním řadám (od pódia vzdáleným cca 170 až 200 metrů).
I tak ale kytara Tomáše Varteckého zůstala po většinu vystoupení na hranici slyšitelnosti (opět posuzováno ze zadních řad), což energii koncertu ubralo cca 20 procent. V závěru akce zvukař jakoby stáhl volume doleva, takže Landovy promluvy spadly do místy nesrozumitelného šepotu. Naopak, co lze pochválit, byly skvělé výkony bubeníka Miloše Meiera a klávesisty a akordeonisty Káji Maříka, kteří tvořili pevnou kostru dvou a půl hodinového vystoupení.
