Přesně jeden den trvala veřejně deklarovaná snaha ředitele Českého rozhlasu René Zavorala osekat manažerskou cestou přebujelé personální stavy a náklady ve zpravodajství a publicistice ČRo. Ve středu 15. prosince Zavoral oznámil záměr dosadit do čela zpravodajství Jitku Obzinovou a již ve čtvrtek bylo jasné, že vzhledem k rozsáhlé vlně mediální hysterie do toho Obzinová nepůjde.
Obzinová má v mediálních kruzích pověst přísné a nepříliš empatické manažerky, která jde přes mrtvoly. Jenže to je přesně to, co přezaměstnané zpravodajství veřejnoprávního rozhlasu potřebuje. Iniciátoři kontrapetice však Obzinové namísto toho mlhavě vyčítají údajnou snahu o manipulaci zprávami TV Prima před lety, což mělo spočívat v akcentování hrozby ze strany statisícových vln nelegálních migrantů (co na tom, že se za těch šest let ona hrozba vrchovatě naplnila). O nejistotě věcných argumentů (pokud zazněly) autorů petice svědčí i použité, úsměvně přešlehané termíny typu "protiimigrační vášně". Do dění začali nebývale vstupovat i politici, zejména stran vládní koalice (například šéfka TOP09 Markéta Pekarová Adamová). Což ovšem petenti přešli hrobovým mlčením.
Deklaratorní snaha o uhájení nezávislosti zpravodajství ČRo tedy evokuje přesný opak. Pokud Zavoral stáhne Obzinové nominaci po kritice a tlaku vládních politiků a velké části redaktorů, neznamená to jen, že Zavoral nemůže dostát zákonu o Českém rozhlasu (§9/číslo 9), ale hlavně, že ve hře jsou i politické vlivy a tlaky. To znamená, že řízení zpravodajství ČRo je aktuálně všelijaké, jen ne nezávislé. Obzvláště, pokud do jeho směřování promlouvají politici vládní koalice. Proč by něco takového měli financovat vedle TOP09 i voliči ostatních stran?
Druhá, možná ještě důležitější věc: Kontrapetice, podpořená stovkami redaktorů a externích spolupracovníků rozhlasů, paradoxně přitáhla pozornost k velké mase novinářů, publicistů, které Český rozhlas živí. A tím podtrhla nutnost radikálních škrtů. Podle našich informací jen ve zpravodajství a publicistice ČRo pracuje přes 300 kmenových zaměstnanců (včetně regionů), k tomu je třeba připočíst až dva tisíce (!) externích spolupracovníků. Dost neuvěřitelné číslo za situace, kdy si posluchač na webu a v éteru může vybrat desítky, možná stovky jiných zpravodajských a publicistických titulů. Mimochodem, kladl si někdo otázku, proč má redaktor či šéfredaktor privátního média dostávat externí cestou ještě peníze bokem za práci pro veřejnoprávní rozhlas?
V této souvislosti se opět připomíná kontroverzní projekt zpravodajského portálu iRozhlas.cz, který patří k největším v Česku a který vzniká za peníze koncesionářů. Není tajemstvím, že nákladný web iRozhlas.cz je trnem v oku privátních mediálních domů a rozhlasových stanic, podle kterých tento portál křiví trh. Otázka, zda má ČRo vytvářet za peníze všech v tomto segmentu konkurenci privátním podnikům, je zcela na místě k vážné diskusi. Zákon o České rozhlasu uvádí, že "rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb..." Pokud tedy zpravodajský portál spadá pod onen "multimediální obsah", dotaženo ad absurdum, může si ČRo na základě této logiky spustit i vlastní televizi.
Vše výše uvedené ukazuje, že aktuální stav ve veřejnoprávním rádiu je dlouhodobě neudržitelný a že radikální personální a nákladové škrty ve zpravodajství Českého rozhlasu jsou nutností. Případ Obzinová přesvědčivě demonstruje, že manažerskou cestu úspor úspěšně torpéduje velká část redaktorů rozhlasu, kontroverzně podpořená částí politiků. Jedinou cestou tak zůstává znatelné snížení koncesionářských poplatků (aktuálně 45 korun měsíčně) - pouze omezení peněz z kapes koncesionářských poplatníků donutí rozhlas k potřebným změnám a přetočení personálních stavů do realistických čísel. Chcete veřejnoprávní rozhlas naučit šetřit? Vezměte mu peníze.
