Boj proti tzv. dezinformacím začíná být pro demokracii nebezpečnější než dezinformace samé (komentář)

"Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky." Slavná hláška ruského premiéra Viktora Černomyrdina skvěle vystihuje dosavadní výsledky a způsob boje proti tzv. dezinformacím v České republice.

foto: ministerstvo vnitra čr

Tažení proti dezinformacím v tuzemské reálné praxi zatím vyznívá spíše jako boj proti určité části politického spektra. Stačí si vedle sebe seřadit několik snadno ověřitelných bodů:

1. Zatím neexistuje přesná definice dezinformace, všechny dosavadní pokusy jsou příliš obecné, abstraktní, subjektivní, tím pádem zneužitelné (nejčastější definicí je "Záměrně šířená lež", jenomže dokázat či nedokázat záměr je velmi obtížné)
2. Nikdo doposud nedokázal změřit, kvantifikovat skutečný zásah a dopad tzv. dezinformací na chování a informovanost obyvatel České republiky
3. Největším dezinformátorem je s velkým náskokem stát, státní organizace - jak ukázaly uplynulé dva roky s covidem. Nejde jen o dezinformace ohledně covidu a očkování, nejhorší dopad na život společnosti měly podezřelé statistiky ohledně covidu a vládní dezinformace, které tvrdily, že část vládních nařízení byla v souladu se zákonem. Jak opakovaně rozhodl soud, nebyla
4. Zprávy s dezinformačním narativem se objevují i v produkci mainstreamových médií (agent s ricinem, anti-LGBT zóny v Polsku, Klaus poslal přes miliardu dolarů Sovětům, Trumpova spolupráce s Rusy atd.), ty pak mají na mediální scéně zdaleka nejširší dopad. Jinými slovy, pokud má být boj s dezinformacemi účinný, je třeba dezinformační narativy vymýtit především z velkých médií
5. Bezpochyby v Česku existuje řada serverů, jejichž obsah je podivný, programově zavádějící. V porovnání s dezinformacemi z bodů 3. a 4. však mají výrazně minoritní dosah
6. V boji proti dezinformacím se již točí slušné peníze v řádu stovek milionů korun (český stát, státní organizace, EU atd.)
7. V Česku se vytvořila vrstva samozvaných bojovníků s dezinformacemi (z velké části s pochybnou kvalifikací), miliardářských neziskovek, organizací, firem, factcheckingových subjektů, část jejich financí pochází paradoxně od největšího dezinformátora (bod číslo 3.)
8. Část tvrzení, které subjekty z bodu 7. označily jako dezinformace, se mnohdy ukázala jako pravdivá a naopak (viz kauza povinného očkování a covidpasů)
9. Bojovníci proti dezinformacím až na zanedbatelné výjimky ignorují producenty dezinformací podle bodu 3. a 4.
10. Možná česká specialita: dezinformační texty publikují i některé factcheckingové organizace (viz Manipulátoři.cz a jejich článek ke kauze Kyle Rittenhouse). Přesto deklaratorně tvrdí, že naopak proti dezinformacím bojují a přesto jsou využívány k factcheckingu dalšími stranami. Další věc: tuzemské factcheckingové weby v drtivé většině nejsou politicky neutrální
11. Nezdravá vzájemná provázanost subjektů z bodu číslo 7. Zdánlivě v Česku existuje množství nezávislých organizací, věnující se tzv. dezinformacím a boji proti nim. Při určitém zjednodušení a nadsázce by se dalo říci, že tu proti tzv. dezinformacím bojují Pepa, Franta a Máňa. V reálu však Pepa odkazuje na Frantu, Franta na Máňu a Máňa zase na Pepu. Což značně snižuje výpovědní hodnotu tohoto snažení

Z výše uvedených bodů jasně vysvítá dosavadní bizarnost, fraškovitost, manipulativnost a čím díl vyšší nebezpečnost českého boje proti dezinformacím pro svobodu a demokracii v Česku. Respektive toho, co je za tento boj vydáváno. Ve skutečnosti se tento boj čím dál více překlápí v nebezpečný pokus o monopolizaci tzv. pravdy a ostrakizaci některých politických názorů.

Dobře to ukazuje skandální text Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH, součást ministerstva vnitra - na fotce ministr vnitra Vít Rakušan) nazvaný "Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně". V něm se účelově a tendenčně jazykem předlistopadových politruků dehonestuje legitimní a seriózní politické postoje - kritika příklonu části západních elit k levicovému radikalismu nebo důraz na středoevropskou spolupráci.

Otazníky vzbuzuje i nový projekt Středoevropské observatoře digitálních médií, kterou vede moderátor České televize Václav Moravec a která chce "identifikovat, zkoumat a poukazovat na hlavní zdroje a příčiny nežádoucích informačních poruch ve střední Evropě". Projekt financuje Evropská unie (bod č. 6) a spolupracuje s webem Demagog.cz (bod č. 11). Kolega Moravec se tak dostává hned do dvojího střetu zájmů - jak bude observatoř posuzovat případné dezinformace ve zpravodajství České televize (která Moravce platí jako moderátora) a z produkce EU? Opravdu nezávisle?

Vzhledem k uvedeným bodům je třeba přistupovat k nedávno ohlášeným snahám Fialovy vlády (Rakušanovo ministerstvo vnitra atd.) bojovat s dezinformacemi nanejvýš obezřetně. Nehledě na výše uvedené, stále platí: Svoboda je hodnota nejvyšší, bez svobody není nic. Každý případný postup proti dezinformacím je zneužitelný (viz výše) a tím pádem nebezpečný pro svobodu. Pokud se významná část občanů České republiky shodne na svobodě jako nejvyšší prioritě, je existence tzv. dezinformací nutnou a do značné míry akceptovatelnou daní za tuto svobodu.