Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (foto; Česká pirátská strana) je až po dredy v dalším průšvihu, který se týká podivného nakládání s veřejnými prostředky. V poslední době média referovala o tom, že Bartoš používá čtyři služební vozy nebo že jeho ministerstvo mělo zaplatit vysokou částku za fotografa, který doprovázel ministra do Jižní Koreje. Aktuální věc je o několik levelů výše - týká se toků stovek milionů korun.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) na počátku června představilo metodiku, která měla omezit investice státních podniků nebo veřejných institucí do online reklamy na tzv. dezinformačních a konspiračních webech. Věc má dva základní háčky - zatím nikdo, včetně MMR, nestanovil nebo neuměl stanovit kritéria, podle kterých se pozná konspirační nebo dezinformační web. Definice těchto webů se tedy dá vykládat značně svévolně a subjektivně.
Druhá věc je mnohem závažnější, protože se týká samotného mechanismu výše uvedené metodiky. Ministerstvo veřejným a státním organizacím při nákupech online reklamy doporučilo, že "na základě vlastního uvážení mohou využívat MediaRating Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ, pozn. aut.), přehledy spolku Nelež, kodexy a aktivity Unie vydavatelů či Asociace komunikačních agentur a řadu dalších nástrojů". "Pro plánování svých komunikačních kampaní (dle účelu veřejné zakázky a potřeb zadavatele) zadavatel může použít veškeré dostupné zdroje, které naplňují tento účel. Mezi možné zdroje informací lze, mimo jiné, zahrnout např. projekt MediaRating Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky...Dalším možným zdrojem informací může být užití výstupů spolku Nelež."
Jak jsme uvedli dříve, MediaRating do značné míry vykazuje znaky odbyté práce, která trpí vážnými nedostatky (například střetem zájmů) a která českému mediálnímu trhu spíše neprospívá, viz. zde. Co je mnohem závažnější z hlediska zadávání veřejné inzerce, Nadační fond nezávislé žurnalistiky je netransparentní organizace, za kterou stojí skupina vlivných byznysmenů, miliardářů a investičních skupin s vlastními byznysovými zájmy. Je zde kupříkladu František Dostálek, spojovaný s PPF, miliardáři a majitelé Albatros Media Jaroslav Horák a Silke Horáková, miliardář Martin Vohánka (Eurowag), podnikatel Petr Cichoň (Bageterie Boulevard, Crocodille), oligarcha Tomáš Richter nebo Libor Winkler z RSJ.
Miliardářský vehikl NFNŽ sice uveřejňuje výroční zprávy (jsou na webu), bohužel v nich není ani slovo o tom, kdo konkrétně a jak velkými částkami NFNŽ financuje. Neziskovka tuto důležitou věc nekomunikuje ani mimo výročky. Podle krkolomného vysvětlení zástupců NFNŽ se tak má zabránit hypotetické autocenzuře autorů zafinancovaných médií (autoři by měli prý strach psát o donátorech NFNŽ).
Skandál má na kontě i kontroverzní spolek Nelež. Členem statutárního orgánu spolku je Bohumil Kartous. Ten byl loni odvolán z čela Pražského inovačního institutu a zakázky z jeho doby šetří protimafiánská policie (viz zde). Dalším statutárem Nelež je František Vrábel, o jehož exekuci jsme psali jako první. V průběhu letošního roku vyšlo najevo, že Vrabelova pověst specialisty na tzv. dezinformace stojí dost na vodě (nebylo možné prokázat příslušnou odbornost či odborné práce na dané téma).
Nad Bartošovou volbou a doporučováním NFNŽ kroutí hlavou i velcí hráči mediálního trhu. "Podle našeho přesvědčení nemá žádná státní instituce doporučovat využití tzv. MediaRatingu připravovaného NFNŽ. Důvodů je více, ale hlavními jsou tyto: metodika MediaRatingu, tak jak ji NFNŽ nastavil, ani zdaleka nedokáže rozlišit média na důvěryhodná a nedůvěryhodná. Metodika je uplatňována formalisticky a často velmi subjektivně a netransparentně. To lze ukázat na celé řadě příkladů. V neposlední řadě propojení NFNŽ s jedním z hodnocených médií rovněž nepřispívá nezávislosti "ratingu". Využívat tyto různé "ratingy" například jako nástroj pro rozhodování o přidělování veřejných prostředků pokládáme za zcela nevhodné a nebezpečné," uvedl šéfredaktor Deníku a Deník.cz Roman Gallo (vydavatelství Vltava Labe Media). VLM se proto snaží dostat svá média Deník a Deník.cz pryč z MediaRatingu NFNŽ.
"Metodologie MediaRatingu nemá jakkoli schopnost postihnout reálnou práci redakce a nastavené kontrolní mechanismy. Problém s uveřejňováním reklamy na konspiračních webech lze jednoduše vyřešit tak, že si daná veřejná instituce pořádně prostuduje veřejně dostupné údaje o jednotlivých žadatelích a přijme na vlastní odpovědnost rozhodnutí o umístění reklamy. Připadá nám být alibistické, když by se taková rozhodování mělo zaštitovat hodnocením soukromého subjektu (NFNŽ), který svými aktivitami sleduje i své vlastní zájmy," doplnil Gallo.
Borovan.cz se s dotazy ohledně nové metodiky, NFNŽ, spolku Nelež nebo rozpoznávání dezinformačních webů obrátil na ministerstvo pro místní rozvoj (konkrétně na Veroniku Hešíkovou, vedoucí oddělení komunikace a tiskovou mluvčí kabinetu ministra). Bohužel ani na několikátý pokus ze strany ministerstva nepřišly smysluplné odpovědi nebo odpovědi k věci. S jednou výjimkou - náznak definice dezinformace. Na adresu MMR putovaly tyto dotazy:
Z vyhýbavých odpovědí MMR alespoň vyplývá, že ministerstvo pro místní rozvoj fakticky neví, které weby jsou vlastně dezinformační ("MMR není tím, kdo by určoval, který web je či není konspirační."). Za druhé, ministerstvo rozhodně neví, kolik vlastně stát, stání organizace ročně proinvestuje v online reklamě. Což je zvláštní, že při této neznalosti má ambici tyto peněžní toky ovlivňovat.
