Nový dokumentární cyklus České televize Potížistky (foto) měl ambici ukázat údajnou genderovou nerovnost na příbězích "nekonvenčních hrdinek, narušujících stereotypní představy". Režisérky seriálu Bibiana Beňová a Kateřina Kořínková Sobotková však bohužel téma pojaly povrchně, šablonovitým a schematizujícím způsobem, občas sáhly i k zavádějícím tvrzením. Výsledkem je ideologická slátanina, která naopak stereotypy o ženách vytváří a která by ve veřejnoprávní službě neměla co dělat.
Nepokrytě feministický dokument, který jako by vypadl z dílny neomarxistického Alarmu, přichází na streamovací službu iVysílání (na ČT2 se objeví na počátku dubna) v době, kdy na Kavčích horách údajně panuje napjatá finanční situace a kdy ředitel ČT Jan Souček (viz rozhovor dole) veřejnosti tvrdí, že pečlivě obrací každou korunu. Ale ideologický a povrchní přístup je spíše pálením peněz koncesionářů než poctivým autorským hledáním. Je to velká škoda, protože postavení žen ve společnosti a jejich seberealizace rozhodně je téma, které na veřejnoprávní obrazovky/počítače patří.
Sedmidílná série se v každé epizodě věnuje jednomu tématu - studium/věda, rodinný život, politika, sport nebo umění, které porovnává historický vývoj se současným stavem. Což by mohl být sympatický koncept, nebýt ideologického schematismu režisérek a rovněž kreativní producentky ČT Veroniky Slámové, který v podstatě znemožňuje jakoukoliv hlubší a propracovanější sondu. A hlavně již od počátku vytváří tematické omezení - nejsou skutečnými "potížistkami" v dnešní konzumní a hédonistické době ve skutečnosti ženy, které se vědomě rozhodnou pro velký počet dětí a rodinný život? Jenže tyto legitimní otázky (pokud si je vůbec kladou) autorky vůbec neřeší.
Namísto toho je složité téma v pojetí Beňové a Sobotkové napěchováno nemístným zjednodušováním, paušalizací, jednostranným pohledem, manipulací a levicovým radikalismem, který opakuje obvyklé a dávno vyvrácené nesmysly typu "politika by měla produkovat vyrovnané výsledky (míněno z hlediska zastoupení pohlaví pozn. aut.)". V Potížistkách z neznámých důvodů vystupují političky, novinářky a další protagonistiky hlavně z levicového nebo extrémně levicového spektra (viz Apolena Rychlíková, která dlouhodobě psala pro antikapitalistický Alarm). Dokonce i když už autorky sáhnou po údajném expertovi, vyklube se z něj ve skutečnosti člověk z levicově radikálních vod. Například Josef Vošmik z kontroverzní neziskovky Gender Studies, který se podle webu GS věnuje "realizaci genderových auditů či přípravy plánů genderové rovnosti pro výzkumné a vysokoškolské instituce".
Rozhovor s ředitelem ČT Janem Součkem zde:
Bohužel stereotypně ideologickým pohledem jsou zatíženy i historické sondy, byť nepostrádají jistou zajímavost, zejména při vědomí, jak moc se postavení žen v Česku, ale i ve světě (míněn hlavně Západ) za posledních 120 let zlepšilo. Kupříkladu je dost velkým zjednodušením a manipulací tvrdit, že německý vědec Otto Hahn ukradl kolegyni Lise Meitnerové objev štěpení uranu. Ve skutečnosti na problematice pracoval tým Hahn, jeho asistent Fritz Strassmann, Lise Meitnerová a její synovec, fyzik Otto Robert Frisch. Nobelovu cenu dostal jen Hahn, zkrátka tak přišli i Frisch nebo Strassmann. Vykládat toto jako výraz mužské lstivosti, či popírat Hahnův podíl je čistá manipulace. Navíc, v roce 1966 byla Meitnerová spolu s Otto Hahnem a Fritzem Strassmannem, tedy v původním týmovém složení, oceněna cenou Enrico Fermi Prize. Zde tedy ČT selhává i v prosté edukativní rovině, když dává prostor povrchní a ledabylé práci s fakty.
Podivné je rovněž tvrzení v úvodních titulcích jednoho dílu, že "kdysi dávno byla představa ženy v politice tak absurdní, že Marie Terezie dokonce musela vytáhnout do války, aby mohla vládnout". Tak si to spočítejme, které ženy v podobné či předchozí době vládly: Isabela Kastilská, Marie Stuartovna, Marie Tudorovna, Kateřina První zvaná Ruská, Kristýna První Švédská, Kateřina II. Veliká atd. atd. Nemají autorky Potížistek tyto základní znalosti? Pak by neměly vůbec dělat dokument o historickém postavení žen.
Urážkou všech statečných žen, které trpěly za komunistické diktatury, je pak bizarní srovnání Milady Horákové, popravené komunisty, se současnou aktivistkou a političkou Johannou Nejedlovou z další kontroverzní neziskovky Konsent. Ta nedávno vzbudila pozornost lhaním v nepovedené kampani MHD (řada lidí to označila za šíření dezinformací, viz zde) a podivným inkasováním 11ti milionové dotace (dotace měl přidělit člen strany Zelených, za kterou Nejedlová následně kandidovala, viz zde). Je typické, že tyto excesy Konsentu dokument neobsahuje - další odbytá práce lidí z České televize.
Výsledkem podivného pojetí Potížistek je spíše stereotypizace žen, které jsou v dokumentech prezentovány z velké části jako politické radikálky. Namísto hlubšího ponoru do tématu tak Potížstky nabízejí jen jednostranný, zplošťující pohled. Zde se jedná o selhání veřejnoprávní služby. Selhání jde nejen za režisérkami, které se nedokázaly vymanit z prostoduchých ideových škatulek, ale i za dramaturgyněmi Petrou Fujdlovou a Veronikou slámovou. Ukazuje se, že bylo Součkovou ohromnou chybou, když přepustil vytváření obsahu pro iVysílání partě woke aktivistů a aktivistek, kteří z logiky věci nemohou dostát vysokým nárokům veřejnoprávní služby, ba jsou se základními principy veřejnoprávnosti v protikladu. V době, kdy svět odstupuje od woke radikalismu, tak iVysílání působí jako těžkopádný dinosaurus zašlé epochy.
Rozhovor s programovým ředitelem TV Barrandov Romanem Mrázkem zde:
