Bezpochyby nejlepší neofolková deska loňského roku, díky které se norský projekt Vàli výrazně zapisuje do dějin žánru. Již první demo Forlatt z roku 2004 dávalo tušit, že se na Severu rodí další zaznamenáníhodné jméno. Temně zádumčivá a nostalgická atmosféra debutu Skogslandskap se však jedním rázným tahem přiblížila takovým nesmazatelným milníkům neofolku jako jsou Kveldssanger od Ulver a zejména Where At Night The Wood Grouse Plays německých mistrů Empyrium.
Stejně jako na jejich nahrávkách hrají u Norů prim klasická kytara, jemně doplněná pianem, příčnou flétnou a cellem. I Váli se nechávají inspirovat přehršlí škatulek, od vážné hudby přes severský folklór a přírodu až po romantismus 19. století. Vždy však z nich dokáží vykouzlit svébytný tvar, který se kupříkladu od germánských kolegů poněkud odlišuje výhradním užitím instrumentů a střídmějšími aranžemi. Ve výsledku jsou to však jen nuance.
To hlavní - podmanivá a prchavá atmosféra a překrásné, jakoby zasněné melodie - prýští z každého záhybu Skogslandskap. Prvotina Vàli je přesně ta hudba, kterou byste si pustili při podzimní procházce půlnočním lesem. V takovém meditativním prostředí je někdy i střídmý počet tónů moc. Skogslandskap jich má tak akorát - přesně tolik, aby vás odnesla do paralelního světa kouzel a přitom působila lehce, mile a útulně. Tak jako zapomenutá pohádka z dětství.
