Britští melancholičtí králové vznosných nálad Anathema přicházejí po dvou letech s novinkou Distant Satellites a fanouškové mohou jásat. Po slabším předchozím albu Weather Systems (2012) zní nová deska opět čerstvě, silně a hlavně je znát, že kapela má po letech chuť se někam posouvat a hudebně vyvíjet. Jinými slovy je evidentní, že příchod multitalentovaného portugalského muzikanta Daniela Cardosa (rovněž Sirius, Head Control System atd.) na stálý post baskytaristy/bubeníka v roce 2012 byl pro Anathemu přesně tím občerstvujícím a potřebným impulsem a přísunem nové energie, která na Weather Systems tak bolestně chyběla.
Na Distant Satellites je Anathema v plné formě a s přehledem ukazuje, proč je jednou z nejzajímavějších kapel evropského kontinentu uplynulých uplynulých dvou dekád. Nahrávka je skvostnou ukázkou emocionálního progresivního rocku, který do svých výrazových prostředků novátorsky přibral i elektroniku. Zůstává stále a znovu omračující schopnost napsat silnou náladotvornou a výborně gradující píseň, která zasahuje přímo do srdce. Najdete tady v koncentrované podobě všechno: krásu, bolest, patos, intimní spočinutí, emoce, vznosný klid a i ochromující rozervanost po rozchodu. To je po minimálně pěti stejně vydařených albech se značkou Anathema výborný výkon.
Když k tomu připočteme nasazení kreativního technického týmu (producent Christer-André Cederberg, mix Steven Wilson), díky kterému se Distant Satellites mohou blýsknout krásným zvukem, je tu album, které vyčnívá i v rámci silné diskografie skupiny a které aspiruje na jednu z nejsilnějších nahrávek letošního roku. Léto s Anathemou budiž pochváleno.
