Spočinutí. Meditace. Hluboké ponoření do sebe sama a rovněž klidné světlo na konci tunelu. Takové věci posluchače napadají u nové desky Lisy Gerrard, jedné poloviny anglicko-australských hudebních šamanů Dead Can Dance. Album Twilight Kingdom, které Lisa vydává opět na vlastní značce Gerrard Records, je skutečně jednou z nejniternějších a nejintimnějších nahrávek fenomenální zpěvačky. A to i v kontextu jejích nejrůznějších kolaborací, duetů a prací na filmových soundtracích (Whalerider, Gladiator atd.).
Prim hraje její éterický, vznosně magický, majestátní a omamný kontraalt, jen jemně podbarvený klávesovými linkami a dalšími nástroji, který má sílu odnést vás z tohoto moře běd a strastí do Království nebeského, kde vládne klid a mír. Minimum orchestrací či ethno prvků, hojně užívaných u DCD, jen co nejčistší emoce vtělené do zvuku hlasu.
Ty jsou důležité, na Twilight Kingdom je třeba rovněž pozorně sledovat, nejen co se děje ve zvucích, ale i ZA zvuky. Jako by Lisa, podobně jako například norští avantgardisté Ulver, ve své hudbě čím dál více pracovala s tichem, tedy s jedním z nejpůsobivějších hudebních prvků. Novinka Lisy Gerrard nepatří do běžného denního provozu a je třeba paradoxně doufat, že ji nebudou pouštět v rádiích. Je to věc, kterou si pustíte o samotě v hodině mezi psem a vlkem, v čase, kdy si tříbíte myšlenky, sny a nacházíte, co je v životě skutečně důležité. Podmanivá hudba.
