Velmi sympatické, byť ne úplně dotažené dílo. Otázkou je, zda z tématu vůbec šlo za dané situace vymáčknout více. Slavný cestovatel Miroslav Zikmund teprve po mnohaleté známosti a dlouhém váhání nechal svého obdivovatele, kolegu a filmaře Petra Horkého nahlédnout do vlastních soukromých deníků, které si vedl již od raného dětství. Režisér, scénárista i producent Horký stránkami zažloutlých svazků listoval evidentně s takřka nábožnou úctou, opatrně a se zvědavostí, limitovanou neskrývaným obdivem k velkému vzoru.
Přesně takový je i dokument: byť laskavý a zajímavý, někdy až přílišný obdiv přebíjí leckteré slibné téma, která jsou nedotažená nebo rovnou cudně opominutá. Například možná zaskřípání ve vztahu s Jiřím Hanzelkou anebo pocity člověka, který své vášni do značné míry obětuje rodinné vztahy (svého malého synka Zikmund při druhé cestě neviděl celých pět let). Horký tak vědomě rezignuje na jednu vrstvu dokumentaristova snažení, tedy dostat se věcem pod povrch, co možná nejvíce na dřeň.
Přesto tyto limity se hlavní cíl Století, totiž ukázat život nevšedního a výjimečného člověka, stále duševně obdivuhodně čilého, a nabídnout divákovi doposud skryté laskominy, povedl na jedničku. Film se kupříkladu pro fajnšmekry blýskne doposud neznámými záběry z přespání obou cestovatelů na vrcholu Cheopsovy pyramidy (dnes v podstatě nemožná věc), z utajené Zikmundovy svatby nebo unikátní rozhovor se samotářským synem Miroslava Zikmunda. Pro všechny ostatní je tu pak jasné poselství: jít za svých snem, proti proudu a neohlížet se na překážky a na to co je "možné". Jen tak můžete dosáhnout výjimečných věcí a prožít výjimečný život. Stejně jako stále obdivuhodný a výjimečný Miroslav Zikmund.
