Těžko se zbavit dojmu, že tématem kyberútoků a počítačových hackerů si režisér Michael Mann (Poslední mohykán, Nelítostný souboj, Collateral) ukousl příliš velké sousto. Byť v minulosti prokázal, že mu kriminální drama sedne nejlépe, již vyzkoušené Mannovi postupy na Hackera příliš nepasují. Zatímco úvodní scéna kyberútoku na čínskou jadernou elektrárnu diváka navnadí na postmoderní podívanou trochu ve stylu Matrixu, postupem času se příběh zvrhává v ucourané a zdlouhavé pátrání po PC desperátech zformované do klasických schémat typu krásná agentka se zamiluje do hlavního sympaťáka - hackera nebo dva milenci na útěku proti všem.
Vše se úmorně vleče, Chris Hemsworth tu postrádá jakékoliv charisma a občas film svou neohrabaností a plakátovou doslovností připomene současnou českou filmovou školu. Závěrečná přestřelková scéna uprostřed mávajícího davu je tak toporná a nepravděpodobná, že jste na rozpacích, zda se smát nebo vrtět hlavou.
Hacker je zajímavý úplně z jiného pohledu - totiž jako názorná ukázka čím dál častějšího cílení hollywoodských produktů na čínský trh (viz vynikající výdělky posledních Transformerů). Ty tam jsou doby, kdy mohli být Čínani zlouni, v Hackerovi vyznívají sympaticky dokonce i příslušníci čínské komunistické policie. Takže u kterých etnických/národnostních skupin je zařazení mezi vyvrhele zatím ještě korektní? U umouněných a drsných Peruánců.
