Chuť experimentovat, neustále zkoušet nové cesty a možnosti neopustila finské post metal/post noise rockery Callisto ani na čtvrté desce Secret Youth. Ty tam jsou doby metalcoreového a sludge metalového hartusení na debutu True Nature Unfolds (2004). S přibývající hráčskou a skladatelskou jistotou a bezpochyby i mentálním zráním kapela do hry zapojovala čím dále více progresivních prvků, hrála si s dynamikou a atmosférou skladeb, dramaturgií alb a neváhala v aranžích použít třeba saxofon, flétnu nebo anglický roh.
Novinku Secret Youth lze bezpochyby označit jako nejmelodičtější a nejatmosféričtější album Callisto vůbec. Takhle by chtěli znít Muse, kdyby jim ovšem po Black Holes and Revelations nedošly nápady, takhle by mohli znít Neurosis, kdyby je napadlo inspirovat se Muse v dobách největší slávy. Secret Youth je obdivuhodně vyzrálé album umělců, kteří ještě dokáží v notně profláklém a vychladlém kytarovkovém ohništi najít poslední žhavé uhlíky a rozfoukat je k solidní výhni.
Je příjemné probírat se jeden po druhým rozmáchlými hity, kterým vévodí čistý a melancholický vokál vystavěný do netuctových linek a které nestojí jen na jednom nápadu, nýbrž celé hrsti - aranžérských, melodických atd. Stejně tak jednotlivé skladby - není to záležitost na první poslech, ale na pečlivé nalézání, vstřebávání a vychutnávání jednotlivých muzikantských chuťovek. Tak silná a vyrovnaná deska tu v moderním rocku dlouho nebyla. Těšme se na nadcházející turné Callisto po Evropě.
