Další český chcípácký film, chtělo by se rezignovaně mávnout rukou. To by ovšem pod scénářem nesměl být podepsaný nadaný Jaroslav Žváček a na režisérské židli nesměl sedět šikovný Jan Prušinovský (Okresní přebor, František je děvkař). Společně se jim podařilo vytvořit nesmírně syrový a uvěřitelný film s výborně napsanými dialogy a postavami, které nejsou pouhými karikaturami nebo umělými konstrukty, jako v jiných chcípáckých filmech, ale které mokvají skutečným životem.
Otázka však je, zda příběh dvou bratrů, z nichž jeden se z bahna beznaděje a bezvýchodnosti snaží vyhrabat a druhý se v něm spokojeně ráchá, stačí na víc, než na pouhý zajímavý a povedený popis anonymního středočeského městečka s paneláky, hernami, zoufalými diskotékami a rozpadlými sociálními vazbami. Ano, na rozdíl od jiných chcípáckých filmů Kobry a užovky nešustí papírem a famáckými kavárnami (viz filmy Jitky Rudolfové nebo Poupata), na druhou stranu ke skutečnému dramatu Prušinovského filmu ještě něco schází a rozplizlý konec do ztracena jen tuto rezervu podtrhuje.
I bez ohledu na výše uvedené však bratři Hádkové ve filmu odvádějí fantastický výkon. Kobra Kryštofa Hádka je jedna z nejodpudivějších filmových postav v české kinematografii za poslední roky. A režisér Jan Prušinovský bezpochyby jednou z největších nadějí tuzemského filmu. Jen by možná bylo dobré, kdyby svůj talent neplýtval na tak podivnou škatulku, jako jsou české chcípácké filmy (které ve světě příliš nikoho nezajímají), a věnoval se něčemu dospělejšímu.
