Čerstvé udílení Oscarů jako by podtrhlo slabiny a přednosti snímku Jamese Marshe Teorie všeho, který vychází z nevšedního životního příběhu britského teoretického fyzika Stephena Hawkinga. Zlatou sošku za nejlepší mužský výkon v hlavní roli si odnesl představitel Hawkinga Eddie Redmayne (foto). Jeho výkon je fantastický, niterný, až fanaticky přesný, nikoliv však pitvořivý, bezduchý, karikaturní.
Přeměna mladíka v rozpuku sil a s životem u nohou ve zkrouceného muže na vozíku, který s okolním světem dokáže komunikovat jen mrknutím očí či pohnutím tlačítka přístroje, je pro herce extrémně náročná a po celý čas hrozí skluzem k nechtěné parodii. Redmayne (Bídníci či propadák Jupiter vychází) se všem možným úskalím brilantně vyhnul a vytvořil jednu z památných filmových postav roku 2014 (světová premiéra).
Bohužel však již nenašel odpovídajícího tvůrce na režisérské židličce. James Marsh (Shadow Dancer, The King) sice zvolil sympatický klíč k Hawkingovu příběhu, když se zaměřil na rodinu, především roli jeho první ženy Jane, a na kontrast něčeho tak prchavého a neuchopitelného jako je láska, versus exaktní věda. Jenže jeho filmařský rukopis, který je v případě Teorie všeho extrémně důležitý, vzhledem k tomu, že se zde nemůžete "vylhat" nějakou akcí, je příliš tradiční, konzervativní, nenápaditý, bez překvapení a místy až nudný. Marsh bohužel postrádá lehkost, modernost a invenci takového Davida Finchera nebo Dannyho Boyla, které by Teorii všeho dokázaly povznést z mírně nadprůměrného filmu na nezapomenutelný biják.
