Avantgarda. Postmoderna. Crossoverové třeštění. Intelektuální rocková energie. Eklektismus. Nadčasové vizionářství dochucené konzervativním tradicionalismem. Podmanivé bláznovství. A čirá hudební extáze. Norský avantgardně-metalový projekt Solefald novou deskou World Metal - Kosmopolis Sud nastavuje novou laťku, ke které se i ti nejtalentovanější budou přibližovat jen stěží.
Vždyť kde by se našel druhý podobný vyšinutec, který by dokázal brilantně zkřížit black metal s indie hiphopem, dva hudební žánry s naprosto odlišnou strukturou skladeb, rytmizací, prací s energií, gradací atd. Anebo moderní taneční tucání s rockem a tradičními folklórními harmoniemi? S vyšlapáváním alternativních cest v moderní hudbě si tu nevystačíme, tohle je elegantní návštěva z jiné planety, s odlišnými harmonickými, estetickými a především kognitivními zákonitostmi.
Navrch pak Solefald přidávají příjemně nasládlou nostalgii, netuctovou hitovost, sarkasticko-ironické texty hravých a vzdělaných intelektuálů, sympatický nadhled a dobrou zábavu. Někam sem Solefald směřovali již na druhé desce Neonism (1999), ta ovšem měla velké rezervy po produkční stránce. Mezitím si duo Cornelius Jakhelln a Lazare Nedland vyzkoušelo několik hudebních poloh, které jim pomohly ujasnit si a vytříbit aktuální uměleckou cestu. Skvělá práce, ocitnout se po dvaceti letech v hudební branži a devíti deskách zcela na vrcholu kreativních sil. Anebo nás Solefald ještě něčím překvapí?
