Pozornost, jež se v souvislosti s blížícím se pražským vystoupením dostává v českém tisku nejvýznamnější osobnosti současného progresivního rocku Stevenu Wilsonovi, má příchuť splácení dluhu. Česká média se jeho jménu doposud spíše vyhýbala. Přesto, že nejpozději od alba Signify (1996) patří jeho domovská skupina Porcupine Tree mezi zásadní interprety žánru, určující a posouvající hranice. I přesto, že s přelomem tisíciletí se Wilson stal ikonou i jako producent a zvukový inženýr (restauroval například nahrávky Yes nebo King Crimson).
Při srovnání s předchozí tvorbou totiž fanfáry nad novinkou Hand. Cannot. Erase. blednou. V českém prostředí znamenají spíše zpětné docenění velkého, často opomíjeného talentu. Předchozí album The Raven that Refused to Sing bylo Wilsonovou poctou čtyřem desetiletím art-rockového žánru a oslavou jeho různých stylů a milníků.
Hand. Cannot. Erase. je rekapitulací osobní, nese prvky typické pro předchozí sólové nahrávky, starší desky Porcupine Tree i další Wilsonovy projekty (Blackfield v rockovějších momentech, Bass Communion v elektronických). Nese však i slabiny nedávných projektů Porcupine Tree. Jakkoli je ústřední koncept dráždivý, zpracování prozrazuje autorskou únavu, odrážející se v rutinně odvedených textech a produkci.
