Fanánek a spol. snad ještě nikdy nebyli tak nostalgičtí, jako na novince Fernet Underground. A to jak hudebně, tak především textově. Snad tu zafungovalo letošní 30. výročí trvání Tří sester, snad blížící se Fanánkova kulatá padesátka (ročník 1966), každopádně na posluchače z desky dýchne nebývalý stesk po starých časech bujarého mládí (písně Nápis Na Kovárně, Taneční, Underground jsme nestihli), po dobách, "kdy všechno bylo snadný".
Frontman Sester dokonce v rámci vzpomínek neváhá sáhnout k proprietám, které většině současných fanoušků asi příliš neřeknou - viz zmínka o Petrovi v songu Taneční, která připomíná bývalého kytaristu 3S Petra Jírovce, anebo použití stejného předělu jako na první desce z roku 1990.
Na rovině hudební je taková nostalgie jednoznačně plus. A to nejen kvůli dřevnějšímu zvuku, ale třeba v momentu, když pozornější posluchači v aranžích a melodii Nápisu Na Kovárně rozpoznají hudební variaci na původní letitou a legendární Kovárnu (tu úplně první). Takové hudební hračičky je třeba ocenit.
Jinak z hlediska výstavby a dramaturgie alba se nezměnilo takřka nic, s čím by Sestry nepřišly již na posledních čtyřech pěti albech. Stále se jedná o lišácky postavenou kolekci nářezovek a klidnějších "pijánovek", které se dají šikovně procpat do masových médií a z nichž některé zamíří do zlatého fondu kapelu. A nechybí ani přijemné ozvláštnění soundu Tří sester, viz lesní roh v Tajnej hajnej. Tedy: důstojné a místy i docela emotivní vzpomínání zabalené do nekončícího třísesterského večírku.
