Jedna z nejnoblesnějších kapel (s několika málo výjimkami v podobě pár alb od Davida Bowieho nebo Davida Sylviana) se po osmileté pauze vrací na scénu a příznivci hudební avantgardy, všech ztřeštěností a bláznivin pro dospělé mohou jásat. Norské legendě Arcturus, která jako málokdo dotáhla takřka k dokonalosti mix rockového kabaretu, moderního a sarkastického vaudeville, spojujícího metal, space pop, elektroniku i šanson, se po dlouhé hibernaci opět podařilo oživit jedinečnou chemii mezi výjimečně nadanými severskými muzikanty (mimo jiné členové Ulver, Ved Buens Ende, Dimmu Borgir nebo Borknagar).
Arcturian, jak již název naznačuje, je jedinečnou esencí a výtažkem všech cest mimozemského vesmírného korábu do nejrůznějších končin hudební galaxie. Od dejme tomu pop black metalového debutu Aspera Hiems Symfonia (1996) s jemným odérem nordického folklóru, přes nejeklektičtější a dodnes nepřekonané album La Masquerade Infernale (1997), ujetou sbírku rarit a remixů Disguised Masters (1999) až o vycizelovanou space metalovou desku Sideshow Symphonies (2005).
Ty všechny nahrávky zanechaly na Arcturian své otisky, které se dohromady slily do komplexní a složitě vystavěné struktury, okouzlující směsí hořkosladké melancholie, nekonečné imaginace a rezignované pobavenosti nad nesmyslností našeho světa. Jedna z mála výtek pak směřuje k poněkud sterilnímu zvuku, který albu ubírá několik procent. Byť novinka nedosahuje podmanivosti a dokonalosti La Masquerade Infernale, je přesvědčivým a elegantním počinem vracejících se Králů. Naživo letos na festivalu Brutal Assault.
