Novinka Alternative Light Source britského tanečního projektu Leftfield zní, jako by mezi ní a předchozí deskou Rhythm and Stealth neuběhlo šestnáct let, ale měsíců. Natolik úzce stylisticky navazuje, natolik sveřepě odmítá „znít s dobou“, natolik křiklavě připomíná, že téměř vše podstatné, z čeho žije současná elektronická taneční scéna, vzniklo nejpozději v devadesátých letech. A stále zní jako Leftfield, třebaže se v mezičase z dua stal sólový trip producenta Neila Barnese.
Zvuk projektu byl odjakživa natolik specifický, že během jeho tvůrčí přestávky v nultých letech dal název celému žánru. Leftfield prorazili progresivním housem, vsáknuvším mnoho z černé hudby ulice, hudby syrové, nešlechtěné (dub, reggae) ale i prvky z dalších žánrů. Deskám proto nechyběla ambientní nebo sound-artová okénka, a byli to Leftfield, kdo v devadesátých letech dotáhl k dokonalosti koncept alba, nazpívaného výhradně hostujícími vokalisty.
To vše vnáší Alternative Light Source zpět do hry. Ale bylo by chybou hovořit o retru. U kapel jediných svého druhu je měřítkem kvalita materiálu, a ten i tentokráte snese i ta nejpřísnější měřítka. A navíc jde o desku ryze současnou. Podobně jako předchozí dvě řadové desky totiž odráží současné dění na britských ulicích, jejich každodennost, příběhy, hudbu. V přeneseném smyslu tedy zanechává podobně hluboký otisk o určitém demografickém pohybu. Retro je snad jen obalem.
