Staří lidé, zapomenutá minulost a dávno vyčpělý radikalismus jako námět komiksového příběhu? Dvě legendární alba výtvarníka Enkiho Bilala a scénáristy Pierra Christina Falangy černého řádu a Na lovu, které se nyní českému čtenáři dostávají do rukou v souborném vydání Teorie rozpadu, dokazují, že i z těchto ingrediencí lze vystavět zásadní a nadčasové dílo, směle konkurující "velkým" románům.
A to zvláště pro čtenáře na evropském kontinentu, přecpaného a mokvajícího na každém rohu "tunou" minulosti. Dva příběhy, které se z podobných úhlů dívají na stejné téma: bezvýznamnost a pomíjivost ideí, pro které lidé neváhají položit život (i těch druhých) a minulé příběhy jako jeden z aspektů, které stále dokáží ovlivňovat přítomnost a budoucnost a tím je de facto svazují.
Ne, nejedená se o nihilismus typu "nic nemá smysl", Bilal s Christinem se spíše zamýšlí nad cenou, kterou za minulost platíme. Ať již se jedná o skupinu starých interbrigadistů, vysloužilců španělské občanské války, kteří se zbraní v ruce po letech pátrají po skupince podobných fanatiků z druhé strany (Falangy černého řádu) nebo pár komunistických papalášů ze sovětského bloku, kteří se na bizarní a odlehlou luxusní rezidenci kdesi v Polsku sjeli na zimní lov (Na lovu).
Nemá smysl se na obě alba dívat optikou "tak to nebylo", a to dokonce ani v jednotlivostech (kupříkladu, jak je možné, že si polská spisovatelka jen tak vyjede do západní Evropy). Teorie rozpadu není kronikou evropských válek. Spíše mírně depresivní, melancholický a snový pohled na věci v životě lidském, které vyprchají a které skutečně přetrvají. Nakladatelství Crew si zaslouží palec nahoru za osvětovou práci, při nelehkém vydávání komiksových záležitostí pro dospělé.
