Mount Everest, rok 1996. Jedna z nejtragičtějších sezón na nejvyšší hoře světa, během které našlo smrt 12 horolezců, z toho čtyři účastníci komerční expedice společnosti Adventure Consultants. Tedy prostředí známé, stejně tak jako jednotlivé postavy a konec příběhu. Za takové situace mohou filmaři vsadit hlavně na styl vyprávění a samozřejmě na zajímavou vizualizaci.
Islandský režisér Baltasar Kormákur šťastně zvolil civilní a uměřenou filmařinu, a to i v momentech skonu některé z postav. Žádné orgie střihů, reje okázalých efektů či dramatických momentů. O to více se snímek Everest paradoxně zaryje pod kůži, svou věcností, střízlivým pohledem a věrohodností, díky kterým intenzivně cítíme poryvy vichru, ostré ledové jehličky, spalující zimu nebo třeba strach žen, čekajících na návrat mužů. A díky kterým pochopíme, proč se další a další odvážlivci šplhají do zóny smrti (jeden z největších kladů filmu).
Další šťastný tah: přestože se film může pochlubit výborným hereckým obsazením (hlavně dobrý Jason Clarke coby hlavní postava), hlavní roli hraje majestátní Hora. Ta, která rozhoduje, kdo přežije a kdo ne, který příběh bude mít dobrý a který špatný konec. Hora, jako samostatná entita mimo veškeré lidské hemžení, pro kterou jsou lezci jen bezvýznamným hmyzem. Everest tak patří k menšině děl, které dokáží nabídnout to hlavní a nejzajímavější "za filmem".
Pro šťoury: příliš nepátrejte po skutečném příběhu expedice Adventure Consultants 1996. Přes veškerou snahu o autenticitu je Everest docela pietní film.
