Zručně natočená robinsonáda Ridleyho Scotta s nádhernými záběry marťanské krajiny a tradičně dobrým Mattem Damonem v hlavní roli (v mezích možností režie a scénáře Drewa Goddarda), na druhou stranu bohužel studená jako psí čumák. Pokud kosmonaut Mark Watney, ponechaný svými kolegy na Marsu, překonává nějaké překážky a nepřízně osudu, tak vyplývají jedině z extrémního okolního prostředí nebo nedostatků pozemské techniky. Nikdy však nevyvřou z jeho nitra, z mysli, žádné pochyby, zoufalství, vztek, rezignace, deprese, smutek nebo zklamání.
Damonův Watney je hrdina jakoby bez emocí, který za každých okolností udělá správné věci a který vždy s přijde nějakým řešením. A to platí i pro ostatní postavy příběhu. Spíše než člověka Watney připomíná nějakého robota nebo software, který bez hnutí oka prostě jen vyřeší problém. Anebo barvotiskové hrdiny ze socialistických 50. let, kteří se s obtížemi zdatně poperou, nikdy o sobě nezapochybují a ještě jim na konci příběhu zatleská nadšený dav (mimochodem, ve filmu skutečně je).
S takto ploše napsanou postavou se pak divák obtížně identifikuje. Film samotný postrádá patřičnou dávku napětí, něco, co by vás skutečně přikovalo ke kinosedačce. Jistě, snímek je do značné míry limitován slavnou knižní předlohou, na druhou stranu od autora mistrovských temných/temnějších filmů jako Vetřelec, Hannibal, Blade Runner nebo Americký gangster se takto prosluněná selanka (svou roli sehrála i nevkusná diskotéková hudba ze 70. a 80. let) přece jen nečekala. A to včetně až příliš rektálního cílení na čínské publikum.
