Sympatický, byť bohužel nedotažený pokus o crazy komedii ve stylu Adéla ještě nevečeřela. Fantaskní detektivní příběh ze staré Bratislavy neboli Pressburgu (mimochodem v tom roce 1919 se městu neříkalo Wilsonov, ale Wilsonovo, ale to je detail) za časů, kdy ještě nebylo jisté, v kterém státě vlastně skončí, měl skvělý potenciál - ať již díky zúčastněným tvůrcům (Mašín, Epstein, Dyk, Macháček) anebo snaze vybočit ze záplavy bezradných komedií ze současnosti.
Bohužel srovnání s geniálním snímkem Oldřicha Lipského vyznívá vždy drtivě. Macháček podává solidní až nadprůměrný výkon, Dočolomanský to však není. Podobně Dyk coby policejní čekatel Eisner není Hrušínský a vůbec záporák Miloše Kopeckého nenachází v Mašínově filmu svůj srovnatelný protipól. Stejně tak scénář Marka Epsteina (knižní předloha Michal Hvorecký) sice nabízí řadů výborných gagů, fórku a vtípků, včetně těch nekorektních s černochy, Brdečka s Lipským (scénář Adély) ho však v drtivé většině přebijí.
Filmu navíc příliš nepomáhá kamera Martina Štrby - její konvenční a nenápaditý styl bohužel nesouzní s bláznivou látkou, ve které se to hemží výrazným nadhledem, bizzarními postavami, nekromancií nebo agenty tajných služeb.
Wilsonov v celkovém výsledku působí dojmem lega, ve kterém kostičky do sebe nezapadají na 100, ale jen na 80 až 90 procent. Tím pádem se divák nemůže zbavit neodbytného pocitu zejících "mezer" či nesouhry mezi jednotlivými tvůrčími ingrediencemi. Skvělý film může vzniknout jedině díky nakombinování jednotlivě skvělých složek. Tato podmínka však v Mašínově komedii splněna není.
