Téma malých konjunkturálních hajzlíků, strachu a zneužívání osobní moci je nadčasové za každého režimu a v současnosti, v době konformního a nesnášenlivého EUmainstreamu, vysoce aktuální. Novinka Učitelka, zasazená do normalizační doby, kterou si velká část tuzemských diváků ještě pamatuje, pokračuje ve snažení autorské dvojice Jan Hřebejk - Petr Jarchovský projektovat velké teze do komorních až intimních dramat.
Ne vždy se ale daří - zatímco Nevinnost (2011) režisér ještě dokázal přetavit v soudržný, místy mrazivý celek, Líbánky (2013) bohužel nepřekročily hranice nepříjemné, leč banální historky z tápajícího mládí. Učitelka je někde mezi - Hřebejk zde opět osvědčuje cit pro perfektní výběr a vedení herců, kameru a režijní styl, Jarchovský zase dar přesně vyhmátnout téma a napsat živé dialogy. Zajímavý je i nápad, rozdělit lineární vyprávění do dvou linek třídní schůze a samotného působení nenáviděné třídní.
Bohužel stejně jako v řadě předchozích snímků sice Hřebejk s Jarchovský dokáží popsat manipulaci či konání jedinců, nedaří se jim však dostat k samotným mechanismům, dovnitř člověka. Divák zde tedy dostane na talíři naservírovanou prvotřídní svini, příliš ale nechápe, proč jí ostatní (rodiče, děti) tak bez odporu podléhají. Částečně selhává i rytmus filmu - střídání dvou linek negraduje Učitelku k strhujícímu finále, naopak mnohdy zbytečně zpomalí nakopnutý děj (stačí porovnat s dramatem Dvanáct rozhněvaných mužů). Stále tedy platí: autorská dvojice Hřebejk - Jarchovský příjemně vybočuje z průměru českého filmu, současně ale Hřebejkovo snažení je až nezdravě závislé na Jarchovského scénáři.
