Svým způsobem návrat, ve který už nikdo nedoufal, přesto si ho ale skoro všichni přáli. Během dvaadvacetileté pauzy, která od sebe dělí nové a předposlední album irských alternativních rockerů My Bloody Valentine, proběhlo už nesčíselně zpráv o vydání následovníka ikonické nahrávky Loveless (1991). Dokonce to vypadá, že na sklonku 90. let již jedno album nahrané bylo, vzhledem k ne úplně stoprocentnímu výsledku však putovalo do koše. Při poslechu novinky m b v bude mít posluchač pocit, jako by těch 22 let ani neuplynulo a My Bloody Valentine stále seděli na trůnu čerstvě vzniklého žánru shoegaze.
Stále stejný roztřesený a rozvazbený zvuk, místy vyhnaný až do drásavé neuposlouchatelnosti, stále stejný unyle zasněný vokál Kevina Shieldse. Aby případným pochybovačům bylo jasné, že se nic nemění a že stále máme sladká 90. léta, tak se dle Shieldse nahrávalo, míchalo a masterovalo výhradně analogově. Takový postup je sice sázka na jistotu, na druhou stranu vystavuje m b v až nebezpečně snadnému srovnávání s Loveless. To přece jenom vychází o fous vítězněji vzhledem k nadčasové přelomovosti a větší výraznosti materiálu. I přesto však fanoušci Loveless novou desku slupnou jak malinu. My Bloody Valentine jsou stále jedineční a kadence jedna deska za 22 let nehrozí, že by se dublinská čtveřice oposlouchala.
