Snad žádný český režisér nedokáže postihnout a vykreslit záchvěvy zla mezi lidmi s takovou nesnesitelnou lehkostí a neokázalostí jako Bohdan Sláma (Štěstí, Venkovský učitel, Kancelář Blaník atd.). A snad žádná česká herečka, možná s výjimkou Ani Geislerové, nedokáže jediným stažením ďábelsky tenkých rtů a kamenným pohledem dát najevo obludnou krávovitost ztvárněné postavy jako Tatiana Vilhelmová.
Vítejme ve světě Báby z ledu, ve světě, ve kterém hledají (a mnohdy nacházejí) štěstí, lásku, svobodu a smysl života ti, kterým by to mohlo být už vzhledem k pokročilém věku jedno. Svým způsobem je Slámův nejnovější příběh poněkud schematický - čistí, nepředpojatí, vnitřně svobodní jsou jen staří a děti, zatímco všichni mezi těmito věkovými polohami jsou buď mamonáři, zbabělci nebo zoufalci, unavení a uondaní životem. Na druhou stranu, situovat děj mezi seniory (navíc otužilce) je v dnešní době, adorující především mládí, docela odvážný tah.
Režisér a scenárista Sláma naštěstí takto nekomplikovaně vykolíkované hřiště dokáže zalidnit výborně napsanými krevnatými persónami (a sluší se dodat skvěle zahranými), ať již se jedná o hlavní postavu důchodkyně Hany (Zuzana Kronerová), svérázného samorosta Broňu (Pavel Nový) nebo o oba Haniny rozmazlené syny (Marek Daniel,Václav Neužil). Jen díky této scenáristické a režisérské zručnosti dokáže snímek vybalancovat některé hodně náročné momenty s potenciálem velké trapnosti (viz například sex starců nebo užití prvku postiženého dítěte).
Byť Bába z ledu není nejbrilantnějším dílem Bohdana Slámy (tím je subjektivně Venkovský učitel), po řadě účastí na seriálových projektech talentovaný režisér stále dokáže dát dohromady netuctový, sympatický, svým způsobem hodně zraňující a zároveň optimistický film o nejdůležitějších věcech v lidském životě.
