Animovaná filmová série Já, padouch patří vedle Jak vycvičit draka k tomu nejpříjemnějšímu, nejlepšímu a nejchytřejšímu, co mainstreamová produkce cílové skupince rodiny nabízí. Dospělé neurazí a místy hodně pobaví, dětské diváky hodně pobaví. I přes toto výjimečné postavení se zejména řada Já, padouch neubránila jistému zvětrávání, odrolení těch nejvtipnějších a nejostřejších hran, postupnému ředění výchozích nápadů. Zvlášť pokud započítáme i spin-off Mimoni z roku 2015.
Je to logické. Výborně vymyšlená postava "hodného" padoucha Grua již u "trojky" nikoho nepřekvapí. Stejně jako svérázní pidižvíci Mimoni. A tak se hlavním tahákem nového filmu musí stát ústřední zápletka - Gru si nechá upláchnout největšího zlosyna a je vyloučen z Antipadoušské ligy. Do toho náhodou objeví svého bratra, sympaťáka Drua, za kterým podnikne výlet s celou rodinou.
To není vůbec špatně rozehraná hra. Ale třeba na figurce onoho zločince Balthazara Bratta se dá ukázat, jak nápady tvůrců (režii měla tentokráte na starost dvojice Kyle Balda, Pierre Coffin, Chris Renaud odpadl) postupně ztrácí svůdnost prvních dvou dílů. Hlavní část Brattovy komiky je založena na těch nejzběsilejších odkazech na 80. léta (knír, účes mullet, žvýkačky, barevné elasťáky, dobová hudba atd.).
U nich se sice dospělí při vzpomínkách výborně zalomí v pase, malým dětem je celá tahle retro poetika/humor značně vzdálená, ne-li úplně nesrozumitelná. A podobných, poněkud nedomyšlených konstruktů by se ve filmu dalo najít více. I přes to zůstává Já, padouch 3 kvalitní zábavou pro všechny, která naštěstí většinou stále neklesá pod běžný průměr.
