S výjimkou občasných záblesků invenční filmařiny čistokrevné, poctivé a solidně udělané béčko. Tedy laciné nebo lacině působící triky a rekvizity, nenápaditá choreografie akčních scén, papírem šustící základní zápletka a podivná a nepravděpodobná parta hlavních hrdinů (obzvláště role bioložky se příliš nepovedla) se širokým rozpětím hereckých výkonů.
Za vzkříšením série o nepříjemném mimozemském lovci lidí stojí z velké části režisér a scenárista Shane Black (Iron Man 3, Poslední akční hrdina, Poslední skaut), který se objevil v menší roli v původním Predátorovi z roku 1987. Black neměl úplně špatnou výchozí pozici - navázat mohl na docela povedený snímek Predátoři (2010) s Adrienem Brodym v hlavní roli plus na panující módu nostalgie po trhácích či tématech ze 70. a 80. let, viz pokračování Rockyho, Indiana Jonese nebo aktuální MEG, silně upomínajícího na Čelisti.
Leč bohužel, Black jakoby se projektu věnoval na půlku své kapacity. O nějakém překvapení ze světa Predátorů se již nedá mluvit, ale Predátor: Evoluce postrádá hlavně napětí (napínavých scén je zde opravdu pomálu a to včetně sekvencí odehrávající se v lese) a nějakou výraznější atmosféru. Některé pasáže jsou zde vyloženě slabé a divně nepravděpodobné a zmotané - viz střílečka u univerzitního hřiště nebo u havarovaného mimozemského modulu. To samé platí i o utrápených dialozích. Nepříliš povedený filmový návrat letošního roku je tu.
