V první řadě je producentovi a režisérovi Ondřejovi Trojanovi (Občanský průkaz, Želary, Pějme píseň dohola) třeba zatleskat za výběr opravdu nevšední historické figury v nevšedním okamžiku československých dějin jako předlohy pro nový film.
Zdeněk Toman, šéf československé zahraniční rozvědky za tzv. třetí republiky (1945 až 1948) a kovaný komunista, šmelinou a černými kšefty financoval volební kampaň komunistů v roce 1946, zároveň díky dodávkám zbraní a povolením průchodu (za obé si Toman nechal tučně zaplatit) židovských uprchlíků přes tehdejší Československo se výrazně zasloužil o vznik Státu Izrael.
Volba Tomana jako hlavní postavy a poválečného boje o moc je velkou předností a zároveň drobnou slabinou filmu. Kvas třetí republiky (manévry komunistů a demokratických stran, zájmy vítězných mocností, zdevastovaná Evropa, židovský exodus atd.) byl dosti nepřehledný pro současníky, natožpak pro diváky s odstupem 70 let. Trojan se místy až zbytečně pedantsky snaží zachovat historickou přesnost, v ději se vyskytuje matoucí množství postav se složitou pavučinou vztahů a i poučený divák se v některých pasážích ztrácí.
Přerod poválečných československých komunistů v paranoidní partu, ničící se navzájem, se Trojanovi filmařsky povedl skvěle, v jednotlivostech je však občas obtížné porozumět všem nuancím mocenské šachovnice. A to i přes zručnou a jistou režii a nadstandardní scénář. Pro Jiřího Macháčka je pak Toman zdařilým vybočením ze zažité herecké škatulky a důkaz mnohotvárnosti talentu. Uprostřed bídy české kinematografie si Trojan zachoval punc špičkového a pečlivého tvůrce, byť Toman nezasáhne tak široké publikum jako třeba Občanský průkaz.
