Ještěři se po dvaceti letech vrací na místo činu. Komerční úspěch 3D předělávky Titanic spouští lavinu trojrozměrných verzí kdysi nepřehlédnutelných blockbusterů. Jurský park je z tohoto pohledu sázka v podstatě na jistotu: režisér Spielberg za ty dvě dekády neztratil punc světové hvězdy, navíc z existence nejrůznějších dinoparků je patrné, že zákazníky pořád ještě tyto velké potvory nepřestaly bavit. Jaký je tedy Jurský park v 3D?
Tak především je možno s úlevou konstatovat, že na 3D se opravdu nešetřilo (parafráze hlášky z filmu). To bohužel v dnešní době nesmyslného marketingu, který velké třidéčko dělá i z každé minisekvence (viz například obávaný snímek Souboj Titánů), ještě není běžné. Přelomové triky a efekty, které ohromily svět v roce 1993, mají stále punc výborné spektakulární podívané. Stejně jako některé skvěle vygradované scény, u kterých se divákovi stále rozbuší srdce (třeba první výběh tyrannosaura z výběhu). Tyto klady 3D jen podtrhuje.
Bohužel s odstupem času se jen zvýraznily i některé zápory snímku, především ne zcela povedený scénář. Kostrbatý děj, nelogičnosti a především úsměvný závěr - to by nedokázalo překrýt ani 4D. Takže ve výsledku je to tak napůl: film díky opravdu povedeným a nadčasovým dinosaurům bude stále bavit, jen ta hluchá místa působí ještě otravněji, než před dvaceti lety.
