V rámci remake programu Walta Disneyho (Aladin atd.) došlo po čtvrt století i na legendární snímek Lví král (1994). Ten svého času platil za animovanou pecku první kategorie s poněkud přeceňovanými (protože nevýraznými) skladbami Eltona Johna a Tima Riceho. Příběh tedy nebude žádným překvapením (archetypální záležitost inspirovaná Shakespearem či Biblí, okořeněná patetickým moralizováním a mudrováním), písničky skoro vůbec (objeví se jedna dvě nové), hlavním lákadlem nové verze je tedy hlavně dechberoucí animace.
Skutečně, být hercem, pořádně bych se po shlédnutí Lvího krále 2019 zamyslel nad perspektivou vlastního povolání. Režisér Jon Favreau si počítačovou animaci zvířat vyzkoušel již v Knize džunglí (2016). Skvělá práce si po právu odnesla Oscara za nejlepší vizuální efekty. V novém Lvím králi Favreaův tým posunul vizuální stránku ještě o level výše. Pokročilá vypravěčská technologie v sobě ohromujícím způsobem spojuje natáčecí techniku klasických hraných snímků s fotorealistickou, počítačově generovanou grafikou (jen tak na okraj, prostředí filmu byla navržena ve videoherním enginu).
Výsledek je takřka dokonalý. Ztvárnění zvířat, jejich srst, pohyby, včetně specifických tiků, mrkání, dýchání atd. Těžko hledat nějaké výraznější odchylky od reálu (možná, že by něco bylo poznat v IMAXu). Takže další na řadě je už jen fotorealistické ztvárnění herců a člověka vůbec. Herci a herečky se stávají méně potřebnými, na druhou stranu se můžeme těšit, že se v kinech objeví nové filmy třeba s Rudolfem Hrušínským, Henrym Fondou nebo Paulem Newmanem. Buď jak buď, děti se u nového Lvího krále budou výborně bavit.
