Knižní předloha nového filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče je bez přehánění zběsilý titul - jeho autor Jerzy Kosiński jej pojal jako nekončící spirálu lidské zběsilosti kdesi (snad) na polsko - ukrajinském pomezí v době druhé světové války, v podstatě bez jakékoliv naděje a záblesků lidství. Hrozila dvě nebezpečí - buď že Marhoul naprosto přesně převede knihu na film, a pak bude nekoukatelný kvůli explozi násilí, anebo se film nepovede, a pak nebude existovat důvod se na něj dívat.
Scenárista, režisér i producent Marhoul se naštěstí vyhnul oběma polohám a Kosińského knihu otiskl do filmu citlivě, ohleduplně, s prostorem pro imaginaci diváka. Současně věrně zachovává ducha a atmosféru předlohy. Nabarvené ptáče je v dobrém slova smyslu světový film, takový, jaký se v české kinematografii neobjevil desítky let. Všechny autorské složky jsou dovedeny k dokonalosti a do šlapající souhry povedeného bijáku.
Vypíchněme hlavně dvě: černobílá kamera Vladimíra Smutného je vrcholným dílem umělce, který má na kontě takové snímky jako Tmavomodrý svět, Tobruk, Kolja nebo Skalpel, prosím. A fantastický cast jak v hlavní (úžasný dětský herec Petr Kotlár), tak i v epizodních rolích. Účast hvězd jako Udo Kier, Stellan Skarsgård nebo Harvey Keitel není samoúčelná. Každá z nich exceluje a je nezapomenutelná, a zejména Kierův vyšinutý mlynář bude asi strašit ve snech hodně diváků.
"Cesta k úspěchu vede až na pokraj šílenství," prohlásil Marhoul při pražské slavnostní premiéře. Již samotná geneze vzniku Nabarveného ptáčete by vydala na samostatný film. Pomyslná krev, kterou zarputilý autor i producent Marhoul musel v průběhu let cedit, je ve snímku hodně znát. Ku prospěchu věci. Vzniklo velké dílo, které v rámci světové kinematografie (o bídě české ani nemluvě) bude dlouho zářit jasným světlem.
