Tak silný příklon k infantilitě a pohádce čekal asi málokdo. Zatímco u předchozích dílů se dalo ještě žonglovat s kategoriemi jako dobrodružný, akční, sci-fi film, Star Wars: Vzestup Skywalkera se razantně posunul k čistě pohádkovému vyprávění: jakmile se děj "zasekne" nebo se postavy ocitnou v úzkých, zčistajasna se objeví hodný nebo zlý kouzelný dědeček (popřípadě člověk, který měl být dávno mrtvý), mávne čarovnou hůlkou či sdělí klíčovou informaci ("Tohle musí být velitelská loď, prostě to tak cítím.", zjevení se dekódovacího odznaku atd.), a jede se dál.
Ale samozřejmě, režisér J.J. Abrams (rovněž Star Wars: Síla se probouzí z roku 2015) je natolik zkušený a zručný tvůrce, aby i přesto pro hard core diváků Star Wars odvedl dobrou práci. Film je zaplněn množstvím efektních a epických soubojů (nejen se světelnými meči), nápaditých honiček nebo střetů vesmírných lodí, nádherně nasnímaných (kamera Daniel Mindel, který s Abramsem spolupracoval na řadě filmů včetně Síla se probouzí), děj má i přes některé nelogičnosti rychlý spád a akce patřičnou razanci. Plus jako vždy úchvatná hudba Johna Williamse.
V rámci filmové série se tak jedná o důstojné zakončení (?) a mezi filmy nové trilogie o bezpochyby nejpovedenější epizodu. Byť trochu nepochopitelně zacílenou na nejmladší diváky. Vzestup Skywalkera tak sráží dolů hlavně záblesky aktuálně moderních ideologií (feminismus, multikulturalismus atd.), které zejména z konce činí předvídatelnou a ne úplně povedenou slaďárnu, a místy bezradnost scenáristů. Star Wars: Vzestup Skywalkera je tak především sázkou na jistotu (jak z hlediska byznysu i Star Wars mytologie, ostatně čekal někdo něco jiného?) s nevyužitým potenciálem.
