Přestože tvůrci seriálového Zaklínače, který vznikl podle slavné knižní předlohy Andrzeje Sapkowského, odmítají porovnávání s hyperúspěšnou sérií Hra o trůny (HBO), je jasné, že se mu neubrání. Hra o trůny se stala nezpochybnitelným benchmarkem pro jakýkoliv epický/výpravný fantasy seriál. Při vší úctě k producentovi Zaklínače, streamovací platformě Netflix, na první dobrou Zaklínač působí v mnoha ohledech laciněji.
Ať již se to týká digitálních triků (zejména), masových bitevních scén, scénografie, výpravy, architektury, designu kostýmů, zbraní a dalších rekvizit atd., divák se neubrání pocitu jisté nedotaženosti či low budgetu. Samozřejmě je ale pravda, že všichni fanoušci mají v paměti poslední řadu GOT, která se rozpočtově pohybovala někde jinde než řada první.
Zaklínači příliš nepomáhá ani chaotický styl narace. Série nahodile přeskakuje z jedné časové roviny do druhé, z jednoho místa na druhé, aniž by byl patrný nějaký klíč či jednotící idea. V závěrečných dvou dílech je sice patrná snaha zaklapnout všechny části do jednoho celku, nedaří se tak beze zbytku a několik otázníků stále zůstává.
Za co je naopak třeba tvůrce Zaklínače pochválit, je hlavní postava Geralta z Rivie. Henry Cavill (rovněž Liga spravedlnosti, Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti, Muž z oceli) zde podává výborný výkon (zaplesají zejména divačky), který do značné míry překrývá řadu výše uvedených nedotažeností. Ve výsledku tak první řada seriálového Zaklínače dává vyznavačům knižní předlohy solidní hodnotu, která neuráží a v souvislosti s řadou druhou vzbuzuje nadějná očekávání.
