Fanynky Leonarda di Capria budou mít po shlédnutí tohoto filmu velmi pravděpodobně vlhké sny. Jejich miláček je tu fantastickou kamerou vyzdvižen na piedestal dokonalého idolu a přitažlivého tajemného zbohatlíka, který je doslova prozářen hřejivými paprsky dokonalé červené knihovny. Tajemno, pohádkové bohatství, kultivovaný krasavec a romantika v podobě nenaplněné ideální lásky, vše je tu smícháno do zidealizovaného obrazu Ameriky ve 20. letech těsně před Černým pátkem. Jo a kromě toho tu vlastně di Caprio výborně hraje.
Kniha Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby dlouhodobě láká americké filmaře (viz filmová adaptace z roku 1974 s Robertem Redfordem), což je samo o sobě docela záhada a problém v jednom: nabízí jen velmi banální a plochý děj, který ale na druhou stranu poskytuje potenciálním filmařům široké pole působnosti.
Režisér a scénárista Baz Luhrman (Austrálie, Moulin Rouge) nepřekvapivě vsadil skoro bezvýhradně na opulentní vizualitu a stylizaci. Na plátně se tak před divákem střídají obrazy pohádkového bohatství a dekadentní party nejhořejších deseti tisíc s bezvýchodnou bídou plebsu. Takové pojetí Fitzgeraldovy knihy je docela zábavné, na ploše skoro skoro dvou a půl hodiny však místy velmi unavující a nepřekvapivé. Zatímco první polovina nabízí svižný a rychlý děj, druhá půlka se únavně vleče ke známému, nepřekvapivému finále. Přesto neškodí do kina zajít: již kvůli kameře Simona Duggana a mistrovství Leonarda di Capria.
