Jeden z nejzajímavějších umělců ze stáje Kranky, americký multiinstrumentalista a fotograf Thomas Meluch, vystupující pod pseudonymem Benoit Pioulard, se konečně vrátil z výletu k vedlejšímu projektu Orcas a po tříleté pauze vydává další sólovou desku. Dobrá zpráva hned na začátek: po předchozím, poněkud nemastném neslaném albu Lasted je to opět ten starý dobrý Pioulard. Tedy talentovaný písničkář, kombinující moderní folk se zasněným popem, zádumčivým ambientem a lo-fi elektronikou (ostatně na field recordings Meluch jako hudebník de facto začínal).
Hymnal je současně nejmagičtější a nejspirituálnější Pioulardova nahrávka, která zužitkovala umělcovu cestu po evropských katedrálách a venkovu jihovýchodní Anglie. Přestože Meluch vyrůstal jako katolík, jeho hudba nikdy neobsahovala explicitní náboženské symboly a odkazy. Niterné a intimní skladby (a současně dost často jasné hity) se vždy obracely k něčemu vyššímu nad člověkem jako abstraktnímu symbolu a současně cestě k něčemu mile nostalgickému a hřejivému hluboko v lidské duši.
I přes obvyklé ambientní vsuvky (Gospel) je Hymnal na Pioulardovy poměry velmi ofenzivní a energické album, nepokrytě koketující s alternativním popem a středním proudem. I na takto nejisté platformě dokáže citlivý Meluch vytvořit kompaktní dílo, odkazující na psychofolkové vrcholy ze 60. let a současně stavící na moderním zvuku a tvaru. Povedená věc.
