Nevýrazný, rozpačitý film - sice s dobrými hereckými výkony, zdařilou kamerou, ale silně trpící tuctovým a nesourodým scénářem. Pospojovat několik knižních povídek Zdeňka Svěráka do jednoho filmu (podobný model byl použit například v pohádce Tři bratři) se tentokráte neukázal jako šťastný nápad, přesněji řečeno, režisér Jan Svěrák z daného materiálu nedokázal uplést nějak silný nebo zajímavý příběh.
Stárnoucí spisovatel Šejnoha (Zdeněk Svěrák) žije ve vyhořelém manželství a k tomu mu docházejí nápady, spisovatelská šťáva. Navíc řada postav z jeho postav není spokojená se spisovatelovou fantazií a žádá vylepšení svých osudů. Již samotný nápad jakoby oživlých literárních postav, které vstupují do života svého autora, není nijak originální nebo převratný. Problém je, že i samotný Šejnoha je postava nudná a nezajímavá, divák vlastně nepochopí, proč je tak "slavný". Rovněž i jeho literární výtvory (tedy další postavy v ději, které ztvárňují Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Ondřej Vetchý atd.) jsou spíše ploché schematické figurky, než hráči, kteří by diváky přikovali do sedaček.
Když ještě navíc film vyplníte řadou předvídatelných "svěrákovských" motivů nebo vtípky, jejichž vyústění divák odhadne dávno před pointou, plus absence nějakého výraznějšího závěru, nemá Betlémské světlo toho mnoho nabídnout. Desátý film Jana Svěrák se tak v rámci celkové kinematografie tvůrce bohužel zařadí mezi nejslabší kusy. U začínající filmaře by Betlémské světlo bylo takovým průměrným, relativně řemeslně zvládnutým odpichem k možné další kariéře, u jednoho z našich nejzručnějších filmových tvůrců dokladem slabší chvilky a autorského tápání.
