Dvě poznámky na úvod. Za prvé je třeba před Petrem Jáklem smeknout, jak velký projekt a s jak velkými jmény se mu podařilo vydupat ze země. Tento byznysový příběh je v podmínkách české kinematografie ojedinělý. Za druhé, film NENÍ o Janu Žižkovi. Ano, jmenuje se to Jan Žižka a odehrává se to v době, ze které nemáme o skutečném Žižkovi žádné zprávy a moc toho o něm nevíme. Ale něco přece jen víme, například jak přišel o první oko (v raném mládí). A víme i kdy ve skutečnosti vznikl chorál Ktož jsú boží bojovníci. Berme to tedy tak, že je to naprosto fiktivní příběh o fiktivním bojovníkovi z počátku 15. století, který nemá s realitou moc společného.
K filmu: největší slabinou se jeví scénář (Petr Jákl ve spolupráci s Markem Dobešem atd.). Již představa, že by český král Václav IV. musel kvůli jakési cestě složitě shánět peníze a unášet snoubenky podřízených šlechticů, mohutně šustí papírem. Stejně tak myšlenka, že by francouzský král dával svou neteř za ženu jakémusi šlechtici v daleké neznámé zemi. Na takovém základě se pak odehrává poměrně komplikovaný a z velké části nepřehledný příběh (divák postupně ztratí přehled, kdo ve skutečnosti a kvůli čemu vlastně tu ženu unáší), kterak se lapka a fiktivní Žižka přetvořil v obávaného vojevůdce.
Kupodivu, i přes rozpočet 450 milionů korun (na české poměry nepředstavitelná částka, na americké menší plivnutí) bojové scény nevyznívají nijak bombasticky ani epicky. Pokud nepočítáme závěrečný digitální náznak bitvy, nejmasovější scény útoku na bojový vůz ze účastnily maximálně nižší desítky lidí. Člověk si pak říká, na co vlastně ty stovky milionů šly. Možná částečně na počítačově vytvořeného lva, který nepůsobí příliš přesvědčivě a navíc příslušná pasáž je spíše křeč než funkční součást děje.
Přes to všechno, Ben Foster v hlavní roli fiktivního Žižky hraje výborně a je ozdobou celého spektáklu. Jaká škoda, že si nemohl zahrát skutečného Žižku! Se zamhouřením oka je rovněž možné brát většinu bojových scén, byť jejich průběh a choreografie je nesmyslně zahušťována explicitními záběry na useknuté hlavy a další části těla. To vypadá, že snímek byl vytvořen hlavně pro americké publikum, které však film dostane naservírováno pod přiléhavějším názvem Medieval. I přes sympatický záměr Jan Žižka působí jako promarněná příležitost a titul, schizofrenně cílící na dvě naprosto odlišné divácké skupiny, oddělené Atlantickým oceánem.
