Promarněná šance. Výborný nápad producenta Rudolfa Biermanna bohužel nenašel úrodnou půdu u hlavních tvůrců: scénáristka Alice Nellis dodala režisérce Alici Nellis polotovar a ta jí neměla sílu/prostor/chuť oponovat. A přitom z tématu stárnoucích rockerů, kteří si ještě chtějí (naposledy) užít pořádnou jízdu, by se daly vypreparovat úžasné vrstvy. Kontrast hudby starých páprdů a současných kapel. Vztah staré a mladé generace. Chřadnoucí tělo versus mladistvý duch a touha nepoddat se důchodcovskému hnití.
To vše samozřejmě Revival obsahuje, jenomže nikoliv jako pilíře látky, ale jen zlehka a banálně načrtnuté nápady, které se na plátně míhají bez nějakého hlubšího dramaturgického záměru. K tomu se přidává zřetelná nejistota, se kterou se Nellis pohybuje v hudební oblasti a kvůli které scénář až příliš šustí papírem (viz nepochopení významu slova revival nebo představa, že se na koncertech na muzikanty snášejí záplavy ženských kalhotek). Čert vem nějaké fajnšmekrovské nuance, jenomže pokud má být komedie z hudebního prostředí k zasmání, měla by být rovněž autentická. A základem autenticity je přesnost.
S ospalou a nenápaditou inscenací pak srdnatě, ale těžce bojují kvalitní výkony hlavních představitelů. Zejména slovenský herec Marián Geišberg (na fotce úplně vpravo) v roli zpěváka kapely Smoke podal vpravdě životní výkon a už rovnou si ho můžeme napsat do kolonky Český lev (či co to bude za cenu) za hlavní/vedlejší mužskou roli. K dobru připočtěme i opravdu povedené písně Smoke (hudba Jan Ponocný), které mají přesně to, co nemá scénář: koule, šťávu a věrohodnost.
Jaká škoda, že tento film nedostal například Petr Zelenka. Jeho hudební fikce vypadají jako živá realita, zatímco realita Nellis dopadla jako neživá fikce. Revival - toť surový diamant, kterému někdo zapomněl vybrousit fazety. Škoda.
