Jeden z nejpovedenějších titulů z relativně silné, aktuální vlny "homosexuálních" filmů či snímků, ve kterých je homosexuál nebo lesbička výraznou figurou (silně patrné v letošních Karlových Varech). Nový film Stevena Soderbergha sleduje výsek ze života slavného pianisty, zpěváka a baviče Valentina Liberaceho, do kterého na sklonku 70. let vstoupil mladý milenec Scott Thorson.
Ten, coby autor knižní předlohy, předkládá svůj vlastní pohled na soužití s Liberacem, tím pádem Liberace! není nutné brát jako nějakou historickou fresku či svědectví o skutečném Libercem. Navíc, když jedna z hlavních vrstev filmu, úzkostlivé utajování Liberaceho homosexuality, je v dnešní době do značné míry nesrozumitelná. Hlavní kvality Soderberghova filmu leží jinde.
Liberace! je především neuvěřitelným koncertem Michaela Douglase. Herec, který se ještě před dvěma roky vážně potýkal s rakovinou krku, tu podává jede ze svých nejlepších výkonů a hraje doslova o život. Původně vedlejší role (film je logicky vyprávěn z pohledu Scotta Thorsona, kterého hraje Matt Damon) v Douglasově podání zcela zastiňuje hlavní postavu filmu. Což není Damonova chyba - jeho hlavní úlohou je být "jen" krásným Adonisem, který se následně spálí ve výhni Liberaceho životního stylu.
Zato Douglas z postavy excentrického klavíristy vymačkal stopadesát procent. Do oslňující a luxusní nádhery marnivého, marnotratného, extravagantního, egoistického a svým způsobem vyšinutého umělce vsunul lidský prvek osamění, smutek a zoufalství člověka, který se nějak odlišuje od většinové společnosti. Z bizarní historky se tak díky Douglasovi stává nadčasová a obecně srozumitelná záležitost, platná v jakékoliv době a režimu. Již kvůli této herecké kreaci se na Liberace! vyplatí zajít.
