Možná, že by téhle sérii slušela trochu delší pauza. Jednička z roku 2010 nadchla neotřelým a tak akorát (sebe)ironickým přístupem k celému fenoménu "superhrdinů" a "superpadouchů". Dvojka se po výměně autorů (talentovaného režiséra a scénáristu Matthewa Vaughna vystřídal přece jen o fous méně kreativní Jeff Wadlow) možná příliš brzy pokouší o totéž. Navíc jí chybí kapka vaughnovské lehkosti a moment neotřelosti. Přesto by bylo chybou Kick-Ass 2 zcela odepsat do koše.
Tak především Wadlowově týmu se podařilo zachovat dramaturgický styl "jedničky", mísící "vážné" akční scény s lehkou komedií, plnou nekorektních hlášek a přesně zacílených vtípků (superpadouch The Motherfucker při přepadení obchodu: "Jak to, že tu nemáte kamery, takhle si to nikdo nepřehraje na webu!"), které si sympaticky pohrávají se současnou nesmyslnou mánií sociálních sítí a jiných zbytečných vymožeností.
Děj přitom není komplikovaný: původní Kick-Ass se po vzoru současných fb skupin snaží dát dohromady partu, která by potírala zlo stejně jako on. O to samé se pak na druhé straně snaží Red Mist - nyní pod přezdívkou The Motherfucker (nevím, jestli je český překlad Ču.ák zcela adekvátní), který chce pomstít smrt otce v "jedničce".
I přes epicky pojaté a odlehčené finále, zábavné pasáže, povedené hlášky plus skutečně sexy Hit-Girl však film drobátko trpí přemírou mudrování typu "je lepší být reálným hrdinou ve skutečném světě, než žít umělý život". Na druhou stranu, Kick-Ass 2 je stejně jako letošní Já, padouch 2 důkazem, že mezi prvním a druhým dílem se nemusí vždy šklebit propastný rozdíl kvality. Příjemná, a po většinu času zábavná oddychovka.
