Zapomeňte na klišovitou kostru nového filmu Neilla Blomkampa (District 9) ve stylu hodní chudí barevní (dokonce i členové gangů) versus zlí bohatí bílí, která má evokovat rozdělení současného světa. Zapomeňte na motiv zraněného/nemocného hispánského děvčátka, který tlačí diváka na tu "správnou" stranu. Zapomeňte na poslední dvě naivně sluníčkovské minuty filmu, které sráží celé dílo o deset procent dolů. Místo toho se soustřeďme na hlavní hodnoty snímku Elysium, které z něj dělají zajímavou sci-fi, sympaticky vybočující z řady.
Blomkamp v podstatě natočil film v podobném duchu a s podobnou zápletkou jako District 9. V některých aspektech však výrazně lépe a hlavně s hvězdami Mattem Damonem a Jodie Foster. Opět je tu skupina ztracenců/outsiderů, která se snaží dostat do vysněného ráje v podobě obří vesmírné lodi Elysium jen pro bohaté (raději nepřemýšlejme, proč je Elysium zaparkováno na oběžné dráze tak, aby viditelně dráždilo lůzu dole na Zemi).
Z této výchozí situace dokáže Blomkamp rozehrát rejstřík místy až dokonalých akčních scén (viz přepad odlétávajícího miliardáře) s krásnou postavou záporňáka Krugera (výborný Sharlto Copley). Opět tu velkou roli hraje vizuálně nezaměnitelný styl ušpiněného sci-fi z přeplněných slumů, předměstí a favel. Ten vyniká třeba v porovnání s takovým vycíděným a sterilně uklizeným Star Trekem. I jakýsi kyborg z Elysia, kterého suverénně hraje Damon, je špinavý a umazaný až za ušima. Celé tempo a špinavý styl je však nevhodně nabouráváno až ghándiovsky tupými momenty, které celý příběh znevěrohodňují a tlačí do polohy parodie, viz úvod recenze. Přesto však klady převažují - už proto, že v Elysiu Blomkamp vycizeloval svůj ojedinělý styl.
