Jaký poměr klasiky (rozuměj syntezátorového popu osmdesátých let) a moderny v podobě aktuální taneční produkce zvolilo britské duo Pet Shop Boys tentokrát, napovídá již strohý, ryze současný design obálky. Spřažení s producentskou hvězdou Stuartem Pricem znamená jediné: retro už in bylo, dnes je nanejvýš obkladem výletu do budoucnosti. Před lety Price přenesl Madonnu z hájenství popu pro dospělé zpět na taneční parket, u Pet Shop Boys měl úlohu jednodušší. Zpod diskotékových koulí jejich hudba nevymizela nikdy, novinka Electric je navíc téměř ostříhána oživujících intelektuálních přesahů.
Dvojici nejvíce sedí jednoduchý popěvek Thurstday o proflámovaném víkendu, naopak pokus o navázání na tradiční nadsázku pro přemýšlivější Love Is a Bourgeois Construct interpreti brzy rádi zapomenou. Price zahalil novinku do neonových barev budoucnosti, přesto i v této jeho ryze aktuální zvukové stylizaci hraje retro důležitou roli. A nikoli jen díky prvkům typickým pro „osmdesátky“.
Ladění a produkce jsou potvrzením, jak málo nového (zásadního) vzniklo v elektronické taneční hudbě od poloviny devadesátých let. Leckteré skladby jsou opakováním, co zmíněnému desetiletí přinesla progresivní scéna a co v mezičase zdomácnělo na nahrávkách středního proudu. A je zajímavé sledovat, jak producenti i umělci tyto okrajové vlivy vstřebávají, aby udrželi prst na tepu doby. Pet Shop Boys se to tentokráte podařilo šťastněji, než koncem devadesátých let.
