Příjemná a nadějná záležitost, která ale nevyužívá veškerý svůj potenciál. Debutové album Challenge Gravity nabízí slušnou porci moderní kytarovky na pomezí indie popu a rocku, která zní neotřele a svěže i po x-tém poslechu. Olomoučtí No Distance Paradise, kteří od roku 2008 měli na kontě jedno demo a dvě EP, se na debutu představují jako oprávněně vyzrálá a sebevědomá kapela s názorem, kterých je na české hudební scéně jako šafránu.
Byť v tvorbě nelze přeslechnout řadu zahraničních vzorů (White Lies, Placebo, ranní The Killers), NPD je spíše využívají jako inspiraci než pro otrocké kopírování již vynalezených postupů. Čtveřice má především cit pro silnou melodickou skladbu, které hloubku dodává nádech melancholie a zasněnosti. Zatleskat lze rovněž invenční a pestré práci s kytarami, jejichž místy zvonivý retro zvuk odkazuje k šedesátkám a sedmdesátkám.
A teď mínusy: za uši tahající angličtina, která celou skupinu sráží o několik podstatných procent dolů. Naopak český jazyk by pro kapely tohoto typu představoval jednoznačný plus. Příliš předvídatelný hlas, jeho zabarvení a frázování, které dokonce i v českých luzích a hájích nejsou novinkou (zdejší patent drží patrně Animé). Místy až moc vypjatý muzikantský manýrismus, odkoukaný od zahraničních idolů. I přes tyto rezervy patří silné a vzácně vyrovnané album Challenge Gravity k tomu nejlepšímu, co letos v Česku vzniklo. Sledujme jméno No Distance Paradise velmi pečlivě.
