Intenzivní jako málokterý film posledních let, snad jedině krom předchozích snímků stejného režiséra. Do kin vstupuje jeden z oscarových kandidátů 12 let v řetězech, u kterého je šokující hned několik věcí. První je samozřejmě těžko pochopitelný příběh, který se skutečně odehrál a jejž prožil Solomon Northup – svobodný černoch, kterého někdy kolem roku 1841 někdo zajal a prodal do otroctví.
Co je pro nás dnes těžko pochopitelné, bylo na sklonku doby otroctví v USA běžnou praxí. Šokující je však také způsob, kterým tento silný příběh na filmová plátna převedla stále zářivěji svítící hvězda mezi režiséry, Steve McQueen. Nečekejte nic dojemného (byť melodramatická tečka zde naštěstí je), ale syrové, nepřikrášlované, ale ani zbytečně nepřeháněné drama muže, kterého zbavili svobody a jenž nemůže dělat takřka nic pro svou záchranu.
K tomu McQueenovi stačí poměrně málo – skvělí herci (nemá smysl nikoho vyčleňovat, všichni hrají přesně daný part), nenápadná, ale intenzivní hudba a schopnost vše poskládat tak přesně, aby divák po úvodních minutách nemohl sundat oči z plátna, ať se na něm děje cokoli. Britové loni Američanům ukázali, jak se má točit nářez podle skutečných událostí. Snímky 12 let v řetězech a Greengrassův Kapitán Phillips se rozhodně zapsaly mezi to nejlepší, co loni vzniklo. A na oba snímky těžko zapomenete po pár minutách po odchodu z kina.
