Tohle je sázka na jistotu. A je jedno, zda si norské popové trio A-ha právě vybírá několikaletou přestávku a fanoušci si v mezidobí mohou donekonečna přehrávat nadčasové hity z Memorial Beach či Minor Earth Major Sky. Nebo se na několik let dává do kupy (jako právě v letošním roce), aby prodloužilo úspěchy z 90. let a z přelomu tisíciletí. Novinka Cast in Steel dává fanouškům přesně to, co očekávají, totiž porci melodických, přitom však nevlezlých hitů, korunovaných měkkým a tvárným vokálem (s údajným rozsahem pěti oktáv) Mortena Harketa.
Cast in Steel vypichuje ty nejsilnější stránky Harketa a spol. (propracované, noblesní aranže, melodie, hořkosladká melancholie), přitom však nerezignuje na jemné posuny a vychytávky, které udržují tvorbu A-ha stále živoucí a moderní. Ostatně mnohé už signalizuje opětovné zapojení producenta Alana Tarneyho, který dovedl první tři desky kapely v 80. letech k mezinárodnímu úspěchu.
A-ha jsou velmi vzácnou ukázkou talentové a kreativní stability, ať již se jedná o personální složení (kapela funguje ve stejném obsazení od roku 1982), nebo odolávání nejrůznějším módním vlnám. Vskutku, mix nejrůznějších žánrů lavírující někde mezi alternativním poprockem, synthpopem, filmovou hudbou a vkusnou a decentní elektronikou s přehledem po roce odolal nástupu nových stylů jako house music, rap, hiphop, trip hop, r´n´b nebo módních vln nejrůznějších boybandů.
Nyní mají A-ha status legendy, na kterou přísahají třeba Coldplay nebo Keane. Legendy, která nežije jen z dávných úspěchů, až na několik málo výjimek neklesá pod vysoko nastavenou laťku kvality a která má svým mladším kolegům stále co dát.
