Kdo na posledních třech albech finských rockmetalových melodiků Amorphis postrádal větší dávku svěží energie a výraznější nápady (třebas se jednalo o povedené počiny, jejichž sílu doposud neoslabil čas), může zajásat. Novinka Under the Red Cloud vypichuje ty nejsilnější stránky z nejrůznějších fází vývoje souboru (od deathmetalových počátků přes folkmetalové hledání až po kradmé experimentální úkroky a rockové jistoty) a splétá z nich nadmíru silný materiál, který připomíná, proč je finské sexteto jednou z nejzajímavějších kytarovek evropského kontinentu.
Byť dokonce ani tak zkušený producent jako Jens Bogren (mimo jiné alba Katatonie, Opeth, Soilwork, Devin Townsend, Ihsahn, Paradise Lost atd.) bohužel nedokázal příliš pohnout tradiční slabinou Amorphis, totiž celkovou dramaturgií materiálu. Již od počátku kapely v raných devadesátých letech se na každé desce objevilo tu více, tu méně vycpávkových skladeb, které byly zařazeny jen do počtu a jejichž přínos a váha se rovnala nule.
Stejně tak na Under the Red Cloud, zvláště pokud si posluchač pořídí digipackovou edici s několika bonusy, které stopáž alba katapultují až někam k jedné hodině. Pokud z kolekce skladeb vyhodíte čtvrtou, pátou, desátou nebo osmou, vyznění nahrávky tím neutrpí, naopak získá větší údernost a kompaktnost. I navzdory této drobnůstce je Under the Red Cloud mimořádnou rockovou nahrávkou, plnou silných melodických a aranžérských momentů, které dosvědčují nadprůměrnou a neutuchající uměleckou potenci a chuť Finů vyvíjet se i po čtvrtstoletí fungování na hudební scéně.
