Kdo si ještě dnes vzpomene na debutové, rockově šťavnaté i melancholické album Funeral (2004) kanadských indie (pop) rockerů Arcade Fire, asi těžko uvěří, že aktuální nahrávka Reflektor pochází od stejné kapely. Reflektor totiž udělal výrazný (ú)krok směrem k taneční hudbě, popu, street dance kultuře a estetice.
Tady se nejedná o nějaký postupný kreativní vývoj, jaký v minulosti nastal na linii desek Funeral - Neon Bible (2007) - poněkud nemastné a neslané The Suburbs (2010), tohle je zlom jako Brno. Muzikanti samotní tento vývoj přičítají jednomu výletu na Haiti, kde kromě jiného poznali krásy místního hudebního stylu rara. Skládání materiálu samotného proběhlo v jakési opuštěné pevnosti hned vedle na Jamajce. K tomu si kapela na producetskou židli přizvala DJ a frontmana někdejšího alternativně tanečního zázraku LCD Soundsystem Jamese Murphyho.
Výsledkem je barevná nahrávka, které sice ještě obsahuje některé typické prvky rukopisu Arcade Fire, na druhé straně z ní na posluchače dýchne hlavně kouzlo blýskavé nostalgie z bláznivých 80. let a síla a noblesa hudebního pop artu. Díky kreativitě a zkušenosti kapely se však většinu skladeb podařilo udržet nad hladinou levného a nudného kýče. Naopak, Reflektor od posluchače vyžaduje naprosto soustředěnou pozornost a otevřenost - jen tak dokáže vyjevit všechny fazety vybroušeného diamantu. A vůbec nevadí, že novinka je vlastně nejdelším titulem AF v historii kapely. Tohle dvojCD má jen málo hluchých míst a lze ho označit za nejnápaditější a nejpovedenější věc od Arcade Fire vůbec. Možno užívati i v nadměrných dávkách.
