Další vysoce exkluzivní seriálová práce talentovaného režiséra Ivana Zachariáše, která však nemá tak údernou sílu jako Zachariášova seriálová prvotina Pustina (2016; rovněž pro HBO). Špionážní drama Bez vědomí, fikce na pozadí skutečných událostí, celkem úspěšně fabuluje o skutečném pozadí Sametové revoluce a o rolích tajných služeb v historii.
Co si divák, stejně jako v případě Pustiny, může užít, je zdařilá, podmanivá atmosféra, zde komunistického režimu těsně před pádem do minulosti. Ta ponurá tísnivost, ošoupanost, unavená setrvačnost a předstírání, za kterými se však dají tušit čerství hráči, číhající na převzetí moci. Zde Bez vědomí funguje dokonale, a prim si bezpochyby zaslouží kameraman Jan Velický, architekt Jan Vlasák, maskér Milan Vlček nebo kostymérka Simona Rybáková. Pochvala patří i hereckým výkonům, ze kterých sympaticky vyčnívá neokoukaný a uvěřitelný David Nykl coby britský agent.
Bohužel stejně svižný a energický krok s hereckou a výtvarně-obrazovou složkou však již nedrží samotná narace. Příběhy, ve kterých jednotliví hráči ve skutečnosti hrají dvě až tři role, bývají náročné na diváckou srozumitelnost a přehlednost. To se v Bez vědomí ne vždy podařilo dodržet (občas nejsou úplně jasné motivace jednotlivých postav či dějové zvraty). Místy pak série nepůsobí pro pamětníky dvakrát uvěřitelně, například když se naivní Maruška (Táňa Pauhofová) jakoby náhodou přimotá k tajné vyšetřovně KGB, navíc v rámci ostře stráženého prostoru sovětských vojsk (!).
Naštěstí brilantní závěrečná epizoda řadě trpělivých diváků spraví chuť, byť ne zcela. I tak Bez vědomí patří k tomu nadprůměrnému, co česká seriálová tvorba v současné době nabízí (a ta laťka již není nízko).
