Vida, první blockbuster pro černošské nacionalisty. Kromě tu skrytých, tu zjevných stížností na to, kdo všechno "černé bratry" ve světě utiskuje (bílí, mocní, FBI - jako z nějaké brožurky), a kromě evidentního faktu, že film nesplňuje současné nároky na politicky korektní diverzitu (pokud by podobně homogenně byli obsazení herci bílé pleti, hned by se snímek stal terčem kampaně levicových radikálů), toho Black Panther čistě z filmového hlediska příliš nenabídne.
Začínající režisér Ryan Coogler nemá výrazný a invenční styl, jeho scénář v podstatě neoplývá nějakým překvapením nebo větším nápadem. Stejně tak kameramance Rachel Morrison se nepodařilo přijít s propracovanějším a modernějším vizuálním ztvárněním, přestože kombinace futuristických technologií, fantasy propriet a afrického folkloru v sobě skrývala nemalý potenciál. To celé se však v Black Pantherovi smrsklo na jakousi imitaci okresního cirkusu na pomezí pouťového dryáčnictví a bakelitového pohádky ze Studia Kamarád.
Děj filmu se vleče pomalu vpřed (někdy i do strany) jako med, celý příběh je předvídatelný a choreografie bojových scén průměrná. Těžko říci, zda po takových peckách jako X-Men: První třída, Deadpool, první Strážci Galaxie nebo Logan: Wolverine má smysl otevírat tak nezáživně další dveře marvelovského vesmíru. Na druhou stranu, dosavadní byznysová čísla Black Panthera v kinech jasně ukazují, že z obchodního pohledu šlo o správný tah. Z hlediska žánru a v současné době vysoko posazené laťky kvality jde však o zapomenutelný film.
