Hypotetická situace: získal by Blade Runner 2049 stejně kultovní postavení jako jednička, pokud by byl právě on prvním filmem série a byl by uveden ve stejném roce, tedy v roce 1982 (když odhlédneme od samotného vývoje filmových technologií)? Pokud by šlo jen o vizuální složku, tak bezpochyby ano. Noir atmosféra a dokonalé scenérie dystopického světa, tuna efektů, výprava a krásná kamera Rogera Deakinse vytvářejí pastvu pro divácké oči. A bodují i dnes, kdy si divák může vybrat z řady podobně laděných filmů. Co teprve před 35 lety.
Palec nahoru si povětšinou zaslouží i herecké výkony. Důstojník losangeleské policie K Ryana Gosliga je silným nástupcem Ricka Deckarda Harrisona Forda (který se zde rovněž objeví). Škoda jen, že autoři Goslingovi nevytvořili stejně úchvatného protihráče, jakým byl Rutger Hauer v "jedničce". Pochvala platí i pro podmanivou hudbu hypertalentovaného Hanse Zimmera.
A tak hlavním místem, kde Blade Runner 2049 oproti předchůdci kulhá či, kde má největší rezervy, je režijní rukopis. Režisér Denis Villeneuve (rozpačitá sci-fi Příchozí, povedený film Zmizení atd.) není tak sebejistý, invenční, vizionářský a inteligentní autor jako Ridley Scott. A nutno dodat, že mu příliš nepomáhá ani autor scénáře Hampton Fancher (podílel se i na scénáři k prvnímu Blade Runnerovi), který z velké části opakuje témata nahozená před třiceti a který se občas nevyhnul nelogičnostem v ději. Natažení filmu na téměř tři hodiny je tak místy drobnou zkouškou divákovy koncentrace.
Sečteno podtrženo: Blade Runner 2049 coby úvodní snímek "runnerovského" světa by měl slušnou šanci na získání podobně výsostné pozice. Takto je třeba zatleskat solidně vymyšlené a vyrobené "dvojce", která by většinu fanoušků Blade Runnera neměla zklamat.
